I když nepatřím vyloženě k příznivcům uměleckého stylu pop art, navštívila jsem vernisáž umělce Luďka Peška Pachla, která se konala nedaleko Teplic v oseckém klášteře a to pod „příznačným“ názvem REBEL ART. V areálu kláštera na vás dýchne spíše poklidná, možná až trochu důstojná atmosféra, ovšem v interiéru zmíněného objektu se tento pocit začíná mísit s humorem, ironií a nadsázkou. Autorovo dílo tématicky zahrnuje nejen dění současného světa, ale i události z doby nedávno minulé, protkané propagandou komunismu a jejími symboly, vše samozřejmě namalováno tak, aby byl již na první pohled vidět, jak autorův nadhled, tak i nesouhlas s jejich činy a existencí samotnou. Např. obraz s názvem „30 případů majora Zemana“ je namalován velmi zábavnou formou a nenechá koutky vašich úst rozhodně v klidu, stejně jako mnohá další díla ať už s válečnou, policejní, sportovní či pohádkovou tématikou. Při pohledu na obraz amerických „dvojčat“ do nichž právě naráží letadlo, vás zcela jistě zaujme poněkud zajímavý, možná až černý, autorův humor, jelikož jej pojmenoval „Letecké dny“. A to je pouze malý výčet z pestrého a rozmanitého díla už na první pohled příjemného a usměvavého a možná i trochu výstředního teplického umělce, žijícího v Berlíně, Luďka Peška Pachla.Mně tato výstava nejen pobavila, ale i zpříjemnila páteční podvečer, tudíž bych na šikovné ruce a bystrou hlavu L. Pachla určitě nešetřila chválou. VELMI POVEDENÉ!

Zajímavý rozhovor se samotným umělcem si budete moci přečíst v letním čísle Bodyart magazínu, které vyjde začátkem srpna 2006.

 Lůďa je malíř, který se v Teplicích poprvé objevil v půli roku 1996, tedy v půli roku kdy anarchie a zběsilost ve městě zvítězila nad pravdou, láskou, lží a nenávistí.  Pamatuji si na noční jízdu vlakem, kde jakási kolektivní konkubína kupovala od průvodčího pro naši partičku šest jízdenek, a jen co ten požadavek dořekla, ozvalo se z předchozí sedačky ?sedm? . Spolu s jízdenkou vstupuje  do mysli a srdcí tepličáků litvínovský malíř Lůďa.  Lůďovu  oranžovo modro bílou čupřinu jsme měli možnost sledovat po dlouhá léta v rozličných teplických restaurantech nižších nároků, stejně tak jsme se měli možnost seznamovat s jeho výtvarným dílem. Slavná  litvínovská výstava roku  1997 jen potvrdila, že Lůďův  přístup k výtvarnému umění je akční, což nejvíce ocenila skupinka litvínovských proletářských vepřů, chrochtajících nad zelenými a modrými čínskými polévkami jež mistr podával jako zákusek ke svému dílu. Po celá lta do konce milénia jsme pak v Teplicích měli možnost sledovat konceptuální snahy malíře Lůdi  o dosažení hypernaivistické dokonalosti. V mnoha ohledech jakoby překonával svůj dětský vzor, českotěšínského malíře Bronislava Liberdu, autora nezapomenutelného Střapečka a Metličky. Odváné tahy štětcem a neustále čím dál tím více k dokonalosti dotahovaný malířský dril, kterým Lůďa strká do kapsy amatéry a břídily, jako je například Vladimír Čech,   nýmandy, kteří se ve městě objevili s novým tisíciletím jako houby po dešti.
      Na prahu jednadvacátého století nastává u malíře Lůdi určitá změna , už dříve se mu začínala zapalovat lýtka, vdyť v Neapoli bydlel drahnou dobu. Tentokrát však míří na sever,  do Berlína, do města v něm spáchal sebevraždu  sám ničema Hitler. Po několik let máme o malíři Lůďovi jen kusé  informace, lidé se dozvídají o jeho Post ladovském běsnění, jemuž propůjčuje i svou vlastní kůži a v rámci bodyartu se stává chodící horusickou galerií. Na pár let se opět nad informacemi uzavřela voda a nyní se tedy opět Lůďa, snad stejně mysticky jak před deseti lety zjevuje se svou novou kolekcí. Myslím, že je nač se koukat.