VELKÝ  PIERCINGOVÝ  RÁDCE

S TIPY  A  INFORMACEMI  KE  VŠEM  BĚŽNÝM  PIERCINGŮM

 

     Bolí to? Jak dlouho na to musím dávat pozor? Může se to zanítit? Jak najdu dobré piercingové studio? Smím se s novým piercingem sprchovat? Před prvním piercingovým sezením má člověk tisíc otázek; v našem piercingovém rádci vám objasníme všechno, co je nutné vědět o různých typech piercingu, o péči, době hojení a rizicích. 

 

     Nejprve přemýšlet, potom si nechat udělat piercing

     Pro mnohé dnes není cesta do piercingového studia o mnoho mimořádnější než návštěva u kadeřníka – avšak piercingy by měly být důkladně zváženy, pokud s nimi člověk chce mít hodně radosti a málo zlosti. Piercing je přece jenom zásah do těla a jeho vnějšího vzhledu. Při vybírání druhu piercingu by se mělo brát v úvahu několik rizik. Zde je jen několik příkladů: Velmi oblíbený piercing pupku je dost náročný na péči a vyžaduje ústupky při výběru oblečení (nesmí být příliš těsné), jakož i starostlivou péči po několik měsíců. Především fanynky by neměly zapomínat, že mnoho piercingů jako v obočí, dolním rtu (Labret) nebo hřbetu nosu (Bridge) mohou zanechat v obličeji nehezké jizvy, až budou zase vyndány anebo vyrostou.V každém případě stojí za úvahu, že piercingy mohou i překážet, především při sportu. Důležité je také dbát na to, aby bylo pro piercing zvoleno správné roční období. Žádný plážový fanoušek by se jistě nechtěl na celé jedno léto vzdát slunění nebo koupání v jezeře.

     Tato upozornění nemají v žádném případě odrazovat od prvního piercingu. Jen: Kdo předem dobře zváží následky, ten si může v případě pochybností ušetřit možné náklady a nesnáze.

 

     Výběr studia

     Při provádění piercingu platí stejně jako při tetování: Není studio jako studio! Kdo hned neběží do co možná nejbližšího piercing – shopu, ale investuje trochu času do hledání profesionálního studia, ten má později více radosti a méně zlosti se svým novým šperkem! V piercingovém studiu by se mělo dbát následujících bodů:

     Jak se provádí piercing? Doufejme, že správnými sterilními jehlami na jedno použití. Pistole na dírky do uší mohou, pokud jsou částečně plastové, být nesterilizované, a proto mohou přenášet infekční nemoci. Konzultace by měla proběhnout beze spěchu a měla by obsahovat následující body:

     Jsou vysvětlena rizika (nebezpečí poranění) a pozdější následky ( jako jizvy)? Zde by se mělo mluvit také o případných alergiích (na nikl, latex…), o celkovém zdravotním stavu, relevantních nemocech nebo eventuálním těhotenství.

     Z kterých materiálů mohou být šperky použité pro první nasazení? V Německu jsou zákonem povoleny jen titan a PTFE (teflon).

     Jak je piercer vyškolený? Má zkušenosti? Někdo, kdo provádí piercing jako své hlavní povolání v hodně navštěvovaném studiu, může s vysokou pravděpodobností spoléhat na své bohaté zkušenosti a ví, co je třeba dělat; i když se kvůli špatnému doléčení něco nepodaří.

     Jak jsou čištěny nástroje (kleště)? Nejprve ultrazvukem a potom v horkovzdušném sterilizátoru, jak se patří? A co šperk? Bývá sterilizátor pravidelně přezkoušen zdravotním úřadem? V blízkosti přístroje by měl viset aktuální (!) zkušební protokol. Piercer musí mít, když manipuluje s nástroji, vždy rukavice a ty si musí vyměnit, pokud například zvedne telefon. K propichování se smějí samozřejmě používat jen jednotlivě originálně balené sterilní jehly. Některá studia poskytují nouzové číslo na celých 24 hodin s návodem k péči. Tento návod by si měl zákazník moci odnést v psané podobě.

 

 

     Piercing u lékaře nebo ve studiu?

     Mnozí, kdo by chtěli piercing, chtějí vsadit na jistotu a svěří se do rukou lékařů. Ti bezpochyby disponují obsáhlými vědomostmi o lidské anatomii a o hygieně. Navíc může člověk vycházet z toho, že lékař při případných komplikacích, jako je třeba zánět, je kompetentní k tomu, aby pomohl radou i skutkem. Ovšem toto všechno jsou předpoklady, které jsou splňovány i v profesionálně pracujícím piercingovém studiu. V průběhu nervových drah a cév v dotyčných oblastech těla se  profesionální pierceři ( zdůrazňujeme: profesionální! pierceři) dobře vyznají. Také pokud se týká hygieny,  naprostá většina piercingových studií už dávno není za lékařskými ordinacemi v ničem pozadu. Rovněž následná péče, tedy rada při nastalých komplikacích, je u seriózních studií samozřejmostí, zvláště když nabídka studia, že poskytne pomoc při problémech, přece vůbec nevylučuje, že zákazník přesto může požádat o  radu ještě lékaře. Ovšem je také zcela možné, že nějaký lékař z neznalosti piercingu sáhne po úplně špatných pomocných opatřeních – a například zanícený kroužek v pupku vystříhne, místo aby ho docela jednoduše pomocí kleští otevřel. V piercingovém studiu je následná péče ostatně už zaplacena zároveň s piercingem – v lékařské ordinaci se musí sáhnout do kapsy znovu.

     Piercer v dobře fungujícím studiu disponuje velkou rutinou, obzvláště při standardních typech piercingu jako v pupku, obočí, jazyku atd., zatímco lékař se k tomu vedle své normální praxe dostane spíš velmi zřídka – což v nepříznivém případě vede právě k tomu, že je piercing posazen nakřivo a zdeformován. Také co se týče technického vybavení, mají zpravidla piercingová studia před lékařskými ordinacemi náskok. Tak se v seriózních studiích propichuje výlučně jednorázovými jehlami, zatímco z lékařských ordinací jsou známy případy, kdy byly piercingy „předříznuty“ skalpelem nebo kdy kanálky v pupku, chrupavce ucha nebo v nose byly „prostřeleny“ pistolí na ušní dírky. Tento jev zvlášť markantně ukazuje, že anatomie a hygiena jsou ve studiích respektovány ještě o něco víc. Pro seriózního piercera to patří zcela samozřejmě k základním vědomostem, zatímco ten nebo onen lékař, který se piercingem zabývá jen nepravidelně, zde za určitých okolností prozrazuje mezery ve svých vědomostech.

     Otázka: Lékař nebo piercingové studio? se dá sotva paušálně zodpovědět. Neboť bohužel existuje také dost takzvaných piercingových studií, která výše uvedeným kritériím pro profesionální, seriózní studia neodpovídají a ve kterých se piercing provádí nehygienicky a bez potřebných odborných znalostí. Na druhé straně lékař, který se dále vzdělává se zřetelem na nejrůznější typy piercingu, materiály na šperky a metody následného ošetřování, je samozřejmě zcela schopen provádět profesionálně piercing – ovšem nabízí se zde otázka, kolik lékařů takové další vzdělávání  skutečně podstupuje.

 

     Bolí to?

     Když se jehla ostrá jako břitva protlačí pod kůží, způsobí to vždy více nebo méně nepříjemný pocit. Avšak právě ostří moderních piercingových jehel dělá průnik rychlým a tím i snesitelným. Jakmile je jehla jednou skrz, cítí člověk už jen mírné pálení. Protažení šperku kanálkem může způsobit ještě jeden krátký záblesk bolesti a pak už je všechno pryč. Pokud jde hojení při správné péči hladce, jsou bolesti za několik málo dní zapomenuty.

      Obecně platí za téměř zcela bezbolestný (při vpichu) piercing jazyka. Pravděpodobně odvádějí pozornost od bolestivosti vpichu kleště, pevně svírající jazyk. Zato ale fáze hojení je o něco nepříjemnější než u ostatních piercingů.

      Piercingy ušního lalůčku, obočí, pupku i genitálu, při kterých je propíchnuto jen málo tkáně, platí za málo bolestivé, zatímco v nose při vpichu do tkáně chrupavky už nastupují pocity nepříjemnější. Také při piercingu chrupavky v uchu (Conch nebo Tragus) jakož i prsních bradavek (u muže často více než u ženy) nebo při vpichu skrz citlivou předkožku klitorisu je však už velmi pro člověka velmi pěkné, když bolest za několik okamžiků ustoupí.

     Některá studia nabízejí mírné umrtvení prostředkem, který obsahuje účinnou látku Lidocain a je volně dostupný v lékárnách. Ten existuje jako krém na kůži (Emla), jako spray (Xylocain) na sliznice (vnitřek úst a genitálie) i jako gel (Ametop). Po určité době působení se dostaví pocit znecitlivění ošetřeného místa na kůži. Enormně také pomáhá pevné přesvědčení, že piercing opravdu chcete mít. Kdo se vnitřně zdráhá, ten vytrpí určitě více bolesti.

 

     Materiály na piercingové šperky

     Nařízením spolkového ministerstva zdravotnictví z roku 2000 je zatím ve všech zemích EU de facto zakázáno používat nadále pro piercing dosud oblíbenou takzvanou chirurgickou ocel (angl. „Surgical Stainless Steel“, především typu 316L a 316LVM ). Tato nerezavějící ušlechtilá ocel obsahuje až 15% niklu a představuje proto vysoké riziko vzniku alergie. Také stříbro „925“ (zbývajících 7,5% je většinou měď) může u některých lidí vyvolat alergii, navíc může při vlhkosti i zčernat, případně zbarvit kůži a je právě proto pro první nasazení naprosto nevhodné.

     Pod označením Implantanium se zatím prodává ocel, která téměř neobsahuje nikl a která odpovídá všem nařízením EU o nepřítomnosti niklu a o tělesné snášenlivosti. Niobium (nebo Niob) je také základní kov, který v nejvyšší čistotě netvoří žádné chemické sloučeniny, a proto je pro tělo snesitelný a nevyvolává alergii. Velmi rychle se v současné době prosazuje mezi příznivci piercingu žáruvzdorná umělá hmota PTFE (polytetrafluoretylen), známá také pod obchodním názvem teflon.

     Na jeho nepřilnavém povrchu neulpívají žádné výměšky z rány, což velmi napomáhá hojení piercingu. Je tak pružný, že i při silně se pohybujícím nebo napjatém piercingu jen málo drhne o okraje rány. Zlato může být podle okolností  použito pro čerstvý piercing, lze je však doporučit jen omezeně. Čisté (24 karátové) zlato je pro výrobu šperků příliš měkké a musí se proto mísit s jinými kovy. Dříve k tomuto účelu používané stříbro, měď nebo dokonce nikl mohou vyvolat alergii a je třeba se jich vyvarovat. Zdravotně nezávadné je naproti tomu moderní bílé zlato, které se mísí s palladiem, ušlechtilým kovem příbuzným s platinou, a neobsahuje žádný nikl. Všechny ušlechtilé kovy jsou nejen poměrně drahé, ale také velmi těžké. Tah, jaký je takovým šperkem v čerstvém piercingu způsobován, člověku vadí a také prodlužuje hojení.

 

     Piercing uší

     S výjimkou obvyklých náušnic v ušním lalůčku se ve všech ostatních případech piercingu uší jedná o vpichy do chrupavčité tkáně. Ta musí být s obzvláštní opatrností propíchnuta i ošetřována; na začátku doby hojení většinou trochu napuchne. Vpichy jsou často velmi bolestivé. U většiny piercingů chrupavky se upřednostňují kroužky kvůli jednodušší péči.

     Protože většina lidí více či méně na uších spí, může při hojení snadno dojít ke komplikacím. Také dlouhé vlasy spíš překážejí, protože se mohou do piercingu zamotat. Ušní chrupavky potřebují až 9 měsíců, přinejmenším však 3 měsíce k úplnému zahojení.

     Ušní lalůčky: doba hojení asi 4-8 týdnů. Klasická náušnice je prozatím i v naší západní  společnosti akceptována téměř stejně u žen i u mužů. Také tento piercing by měl být při dnešní úrovni znalostí hygieny a léčebných procesů prováděn zásadně odbornými piercery. Měkká tkáň se normálně zahojí rychle.

     HELIX: Oblíbený piercing na vnějším horním okraji ušního boltce.

     CONCH: Piercing skrz vnitřní ušní boltec.

     TRAGUS: Tento piercing mívá podobu malého kroužku vpíchnutého do trojúhelníkového chrupavčitého výčnělku před  vnějším zvukovodem.

     ANTITRAGUS: Je také malý kroužek vpíchnutý do trojúhelníkového chrupavčitého výčnělku, a to naproti tragusu.

 

     ROOK / DAITH: Jsou piercingy skrz různé chrupavčité záhyby v ušním boltci. Nosí se opravdu pohodlně, protože při odpovídající velikosti šperku nevyčnívají z ucha.

     SNUG: Piercing skrz chrupavčitý záhyb, který probíhá paralelně k vnějšímu Helixu. Tento piercing je velmi závislý na individuální anatomii nositele a často se špatně hojí, protože většina lidí na této části ucha spí a protože je propíchnuto jen málo tkáně..

     INDUSTRIAL: Dva piercingy, většinou skrz Helix , někdy i skrz jiné části ušního boltce, které jsou spojeny dlouhou „činkou“. Při obou původních piercinzích musí už být respektován dosažený úhel Industrialu. Někteří pierceři píchají Industrial i během jednoho sezení.

     ORBITAL: Rovněž dva individuální piercingy, většinou skrz Conch nebo ušní lalůček, které jsou spojeny velkým kruhem.

 

     Piercing  obličeje

     Pro mnohé lidi je důležité, aby piercing byl pro ostatní stále zřetelně viditelný. K tomu se hodí obzvlášť nos a obočí; tyto piercingy jsou v oblibě už u mladých fanoušků.

     NOSNÍ KŘÍDLO:  Propíchnutí nosního křídla je – stejně jako u ušního boltce - piercing chrupavky, je dost bolestivý a má také opravdu dlouhou dobu hojení: až 6 měsíců.

     PŘEPÁŽKA: Hojí se relativně rychle za 2 až 3 měsíce a může být propíchnuta kroužkem nebo takzvaným „retainerem“. Tato silně zahnutá tyčinka má tu výhodu, že ji lze téměř neviditelně zaklopit nahoru do nosní dírky. Tak piercing docela prostě „zmizí“, když například zaměstnavatel požaduje diskrétnost. Propíchnutá není samotná nosní přepážka, nýbrž část kůže pod ní.

     OBOČÍ: Populární piercing obočí je, přísně vzato, povrchový piercing, u kterého existuje zvýšené riziko, že vyroste. O tom se bohužel pierceři zmíní jen málokdy. Kdo zpozoruje, že šperk už během procesu hojení „cestuje“, měl by se piercingu včas vzdát, aby zabránil vytržení šperku. Tento piercing by měl být umístěn na vnější polovině obočí, protože tam je u většiny lidí k dispozici více volné kůže a protože dále dovnitř ke středu obličeje prochází přes obočí centrální nerv. Ten nesmí být samozřejmě v žádném případě poraněn. Piercing obočí se zahojí asi za 4 až 8 týdnů.

      Takzvaný Bridge, vpíchnutý nahoru do hřbetu nosu, není kvůli procházejícím cévám a nervům bez rizika a ve většině případů beztoho vyroste, protože zde často není k dispozici dostatek volné tkáně.

     OČNÍ VÍČKO: Dnešní doba přináší různé krajní záležitosti, což s nevyhnulo ani piercingu. Nutno podotknout, že s tímto typem piercingu jsou prozatím malé zkušenosti. Na jedné straně se objevili lidé, kteří s ním neměli žádné problémy, avšak na straně druhé byli i tací jedinci, u kterých se objevili alergické reakce na kov šperku a byli nuceni takový šperk vyndat. K poškození oka od kontaktu se šperkem však vůbec nedocházelo

 

Piercing v okolí ústní  dutiny

 U všech piercingů v ústní dutině existuje vždy riziko, že uzavírací kuličky tyčinek nebo kroužky způsobí v ústech škody. Neustálým hraním si se šperkem nebo kousáním do něj se mohou poškodit zuby, také dásně mohou třením trpět. Šperk by se měl čas od času vyčistit, aby se zabránilo tvoření plaku. V prvním týdnu po vpichu je třeba se vyvarovat příliš horké a příliš ostré stravy, právě tak jako kyseliny z ovocných plodů a bílkovinných produktů. Kouření by mělo být co nejvíc omezeno. Po jídle je třeba vždy ústa vypláchnout.

   RTY: K piercingům rtů patří Labret (uprostřed spodního rtu), jakož i piercing podél horního a spodního rtu. Takzvaná Madonna, která je čím dál oblíbenější, je posazena buď vlevo, nebo vpravo na horním rtu.

     CHEEK, vpíchnutý skrz tváře, bývá piercery často odmítán, protože tudy, z vnějšku neviděna, prochází obličejová tepna. Kromě toho zanechává piercing tváře po vyjmutí často ošklivou, hlubokou jizvu.

     Piercingy rtů se hojí díky rychle regenerující sliznici úst opravdu brzy – do 2 až 3 měsíců. Teflonová tyčinka u Labretu šetří na základě měkkého materiálu dásně a zubní sklovinu.

    RTY:  Horní a dolní rty jsou velmi tenké a lehce se vytrhnou. Piercing ve většině případů dříve nebo později vyroste, hojí se ale velmi rychle – do jednoho až dvou týdnů. Riziko poškození zubů nebo dásní je dost vysoké, protože šperk při zavřených ústech tlačí přímo na zuby.

     JAZYK: Zahojí se téměř vždy rychle a bez problémů za jeden až dva týdny. Nepříjemné ovšem je, že jazyk v prvních 24 - 48 hodinách po vpichu silně napuchne (někdy až na dvojnásobnou velikost), což citelně vadí při jídle a mluvení. Proti tomu je dobré cucat kostku ledu. Kvůli otoku je také nanejvýš důležité zvolit pro první nasazení šperk dostatečné délky, aby koncové kuličky nebyly vtaženy do rány. Po zahojení musí být tyčinka bezpodmínečně vyměněna za kratší, protože jinak existuje vysoké nebezpečí, že do ní člověk kousne. Někteří pierceři udělali velmi dobrou zkušenost s teflonovými šperky v jazyku. Elastický měkký materiál šetří zuby a dásně a je dostatečně ohebný, aby zajišťoval pohodlné umístění. Že by piercingem byla ovlivňována chuť, to je samozřejmě nesmysl.

    

     Piercing prsou

     Prsní bradavky jsou v běžných případech propichovány buď horizontálně, nebo vertikálně.

Neexistuje přitom nebezpečí, že by byl narušen krevní oběh nebo svazky nervů. Rány se zahojí zpravidla v průběhu 2 až 3 měsíců.

     V ženských prsech se nachází mezi 12 a 25 mléčnými žlázami, z nichž každá má svůj vlastní přívod mléka k bradavce. I když je jedna nebo více těchto mléčných cest piercingem přerušena, přesto si najde mateřské mléko svou cestu. Problém by však mohl nastat, kdyby se v uzavřeném přívodu mléko nahromadilo. To by mohlo podle okolností vést i k zánětům a bolestivým abscesům. Po odstavení kojence musí tedy žena mít jistotu, že produkce mléka už úplně skončila, dříve než si nechá vpíchnout piercing. To, že případně už existující piercing se musí být před kojením vyjmout, by měla být s ohledem na citlivé patro dítěte samozřejmost.  

     Příliš těsná podprsenka nošená během hojení piercingu, navíc ještě se švy v oblasti bradavek, způsobuje tlak, který by měl být minimalizován. Tedy: Podprsenku nosit co nejméně a když už, tak co nejpohodlnější.

 

     Pupek

     Tento – především u dívek a mladých žen – atraktivní a populární piercing není bohužel zcela bez problémů a dost špatně se hojí. Je umístěn tam, kde se tělo přirozeně ohýbá a kde se navíc zachycuje pot, vlhkost a ovšem i špína, takže i tam umístěný piercing vyžaduje intenzivní a zdlouhavou péči, než je – někdy teprve po roce – zahojen. Přitom se musí dbát na to,  aby se i u tohoto piercingu tvořila nová kůže v kanálku zvnějšku dovnitř. Mnoho nositelek si už po několika týdnech myslí – když jsou zahojeny okraje rány – že teď už mohou péči zanedbávat.

     V poslední době se mezi piercery prosadilo používat k prvnímu nasazení ohnutou „činku“. Kroužek, který je stále tlačen ke straně, by mohl ránu zjizvit nebo způsobit její křivé zahojení, zatímco tyčinka leží v pupku klidně, sedí pohodlněji a riziko, že někde zůstane viset, se jednoznačně zmenšuje. Pokud se zvolí „činka“ dostatečně dlouhá, jsou čištění a péče zrovna tak jednoduché jako u kroužku.

     Skutečnost, že ne u všech pupků lze provést piercing úspěšně, není bohužel dostatečně známá. Ne každá zájemkyně disponuje na horním okraji pupku dostatečně velkým záhybem kůže.

 

  Intimní piercing pro muže

     Většina nositelů piercingů „Princ Albert“, „Apadravya“ nebo „Ampallang“ by se už nikdy svého šperku nechtěla vzdát. Při sexu může tah, kterým působí kroužek nebo tyčinka na žalud, podstatně zvýšit vzrušení nositele, protože  na větší ploše je drážděno více nervových zakončení. Avšak při vsazování musí být šperk vyměřen tak velkoryse, aby i při erekci zbývalo dost místa a tkáň nebyla svírána. Princ Albert, Apadravya a Ampallang mohou v prvním dnech ještě krvácet a rána pálí především při močení.

     S čerstvým piercingem při sexu VŽDY používat kondom, dokud rána není zahojená. Všechny tělesné tekutiny ( i sliny ) partnera obsahují cizí zárodky, které mohou vyvolat záněty. Při příliš divokém sexu trvá přirozeně doba hojení déle. Muži s piercingem by měli raději používat zesílené kondomy nebo ty s větší rezervou, aby měli jistotu, že šperk kondom nepoškodí.

     FRENUM: Kroužkem je propíchnuta kůžička, která spojuje předkožku se žaludem. Aby kroužek nevyrostl, mělo by být propíchnuto trochu víc tkáně než jen vlastní uzdička. Často se tento piercing rychle roztáhne i bez přičinění na větší průměr. Po zahojení může být vsazen kroužek o větším průměru, který při erekci  penis pod žaludem těsně obepíná, což může být velmi vzrušující.

     APADRAVYA: Prochází svisle skrz žalud a močovou trubici a hojí se trochu rychleji než Ampallang, protože je propíchnuto méně tkáně. Může se do toho zahrnout i už existující Princ Albert.

     AMPALLANG: Takto se nazývá vodorovně skrz žalud zavedená tyčinka. Protože je propíchnuto hodně tkáně, trvá hojení někdy i víc než půl roku, přičemž průchod skrz močovou trubici může hojení urychlovat. V žádném případě nesmí být vpich proveden pod žaludem, protože tudy procházejí topořivá tělesa a několik hlavních i postranních tepen. Ampallang může – při optimální péči samozřejmě – být zaveden i u neobřezaných mužů. Důležité je, při vyměřování šperku (většinou „činky“) počítat se zduřením žaludu po vpichu i při erekci.Tento opravdu bolestivý piercing může provádět jen skutečný odborník s velkými zkušenostmi v této oblasti.

     PRINCE ALBERT: Nejoblíbenějším piercingem mužského genitálu je Prince Albert, krátce nazývaný také PA. Zahojí se během 1 až 4 měsíců a působí na nositele velmi vzrušivě. Šperk, většinou kroužek, probíhá ústím močové trubice a vystupuje na spodní straně penisu ve výšce uzdičky zase ven. Tím je vlastně propíchnuto jen málo tkáně a piercing mohou pohodlně nosit i neobřezaní muži. Reverse Prince Albert je vpíchnut skrz horní stranu žaludu a tím je to neúplná Apadravya.

     DYDOE: To je také nový piercing. Je vpíchnut – většinou po dvou – skrz okraj žaludu a může být proveden jen tehdy, když je tam k dispozici dost místa. Má smysl vlastně jen u obřezaných mužů, protože bezděčným třením o předkožku se ještě zvyšuje už tak dost vysoká pravděpodobnost, že šperk vyroste.

     GUICHE: Je vpíchnut vodorovně skrz kožní záhyby mezi řitním otvorem a šourkem. Tento piercing platí za velmi vzrušující. Aby účinek ještě zesílili, vybaví se mnozí nositelé ještě doplňkovým závažím. Proces hojení se může vyvíjet opravdu zdlouhavě, protože Guiche je při sezení sevřený a při chůzi zatěžovaný. Důležitý je zde volný oděv a puntičkářská péče.

     HAFADA: Tyto piercingy se mohou nosit v záhybu kůže na libovolném místě šourku a slouží méně sexuálnímu dráždění než dekorativním účelům. Obzvlášť hezky vypadají v jedné řadě pod penisem podél „švu“, který tudy přirozeně probíhá.

     Málo bolestivý piercing se často hojí podivuhodně špatně, protože na tomto místě těla vadí při hojení rány velké tření při chůzi a vlhké teplo. Není ničím neobvyklým, když Hafada při této zátěži vyroste.

 

 

     Intimní piercing pro ženy

     Pro ženy samotné jsou nepůsobivější piercingy předkožky klitorisu, protože u nich šperk může klitoris přímo dráždit. To ovšem nepovažují za vzrušující všechny ženy, některým to dokonce spíš vadí. Vpich do klitorisu je ovšem skutečně radikální zákrok, kterému by bylo lepší se vyhnout.

     Obecně závisí piercingy genitálií u žen na individuální anatomii. Některé vpichy prostě nemohou být u mnohých žen provedeny, protože na odpovídajících místech není k dispozici dostatek tkáně nebo se rána kvůli přílišnému pohybování šperku sotva může zahojit.

     VNITŘNÍ  STYDKÉ PYSKY: Tento piercing se hojí velmi rychle do 4 až 6 týdnů, protože je propíchnuto jen málo tkáně. Slouží vlastně spíš dekorativním účelům, protože co se týče pocitů, nemá žádné velké účinky.

     VNĚJŠÍ  STYDKÉ  PYSKY: Zde je propíchnuto mnohem více tkáně než u vnitřních stydkých pysků. Kromě toho je rána více zatěžována denními činnostmi. Tření, tlak a pot přispějí navíc k hojení v délce několika měsíců až půl roku. I zde sotva existuje doplňkové sexuální dráždění.

     PŘEDKOŽKA  KLITORISU: Piercingy buď vodorovné, nebo svislé skrz předkožku klitorisu patří k nejoblíbenějším intimním piercingům pro ženy. Nejsou příliš bolestivé a zahojí se za 1 až 2 měsíce, mohou však být podle okolností mimořádně vzrušující.

     PŘEDKOŽKA  KLITORISU VODOROVNĚ: Zde je kroužek umístěn v tenké svalové tkáni nad předkožkou klitorisu, takže kulička leží na klitorisu. Piercing vlastně – přesně vzato – nejde skrz samotnou předkožku klitorisu a může být proveden, jen je-li na tomto místě k dispozici dostatek kůže. Při sexu se tře kulička o klitoris, zatímco kroužek samotný dráždí citlivou oblast nad ním.

     PŘEDKOŽKA  KLITORISU  SVISLE: Zde je samotná předkožka klitorisu propíchnuta svisle malou „činkou“, takže spodní kulička se stále tře o klitoris. Ženy, kterým je přímé dráždění klitorisu spíš nepříjemné, by měly možná zvážit raději kroužek na tomto místě nebo vodorovné umístění.

     KLITORIS: Mnozí pierceři tento zákrok odmítají. Jen málokdy je silně prokrvený klitoris dost velký, aby zabezpečil jistý vpich. Tady se nachází právě tolik nervových zakončení jako v mnohem větším žaludu muže. Ty, co se nezdráhají, se o tom při piercingu přesvědčí. Ve většině případů vadí také předkožce klitorisu, že ji piercing silně svírá.

     U piercingu klitorisu sice dochází k mimořádnému dráždění, ale to otupuje a odsouvá do pozadí ostatní vjemy při sexuálním dráždění.

 

     Povrchový  piercing

     Povrchové piercingy (neboli surface-tosurface piercins) zahrnují všechny piercingy, které nejsou umístěny ve vyčnívajících záhybech kůže nebo chrupavky, nýbrž do povrchu kůže vstupují a na jiném místě zase vystupují.

     K nim patří např. Madison (na přední straně krku), Nape (v týle), Bindi (na čele), Spinal  (podél páteře), Bridge (nad kořenem nosu), Pubic (na břiše nad penisem), ale podle okolností i populární piercing obočí. Protože u všech těchto piercingů leží místo vstupu i výstupu ve stejné rovině, tlačí normálně vytvarovaná „činka“ na ránu s tak velkým pnutím, že šperk bude s vysokou pravděpodobností putovat a brzy vyroste. Kdo by opravdu chtěl mít povrchový piercing, měl by mít jasno v tom, že se jedná jen o přechodné povyražení, že člověk kvůli zdlouhavé době hojení podstupuje zvýšené riziko infekce a že mu eventuelně na zvoleném – možná dokonce obzvlášť exponovaném – místě zůstane ošklivá jizva.

 

radek fiksa