Václav Šolc - Indiánské historie

• 

V knize Václava Šolce Indiánská historie se najde pár zajímavých informací o zdobení těla, tak třeba:

 

Str. 40: Kde píše o Eskymácích -  „Tak se z dětí pomalu stávali dospělí mladí muži a ženy a jednoho dne otec nebo matka probodli chlapci dolní ret, blízko koutku úst, aby mohl nosit ozdoby dospělého muže. Děvčátka zase při své první menstruaci zůstávala odděleně, musela se podrobit omezení v jídle a pití, nesměla připravovat ostatním jídlo, dotýkat se věcí druhých, to vše po prvních pět dní. Brzy potom se podrobovala bolestnému tetování na bradě, čímž se z nich stávaly ženy na vdávání.“

Dále na str 43: „Ženy si nechávaly vlasy dlouhé, muži je zkracovali, aby jim chránily čelo a týl. Velmi žádoucí ozdobou bylo tetování, především v obličejích žen. Tuto výzdobu si jejich předkové pravděpodobně přinesli ze Sibiře.“

Na dalších stránkách zmiňuje indiány severních lesů.

Str. 57: „Příslušníky kmene Sekani popisují tehdejší současnici jako lidi menších postav a slabší konstituce tělesné, než byli ostatní Na-Dené. Měli úzký obličej, vystupující lícní kosti, zapadlé oči a poměrně silný horní ret. Jejich ženy nosily v nose ozdoby tvaru kruhu, protaženého perforovanou nosní přepážkou.

O Indiánech severozápadu se zmiňuje na str. 63 a 64:

„Všichni dospělí muži (Haidové) měli probodnuté ušní lalůčky a nosili různé náušnice. Také tetování bylo obecným projevem touhy po zkrášlování a zdobení obličejů i různých částí těl. Stejně běžným vylepšováním vzhledu bylo posléze malování těl i tváří přírodními barvivy, smíšenými s tukem v barvě černé, červené a bílé. Každý Indián měl své vlastní ornamenty, jež byly jeho výhradním vlastnictvím a právem a nikdo druhý je za žádných okolností nesměl kopírovat a používat.“

                „Ve střední části severozápadní oblasti byla ideálem krásy deformovaná lebka, jako v mnohých jiných částech světa. Jedním ze dvou typů těchto deformací bylo stláčení čela a zploštění zadní partie hlavy pevným a soustavným přivazováním dosud měkkých a formovatelných hlaviček nemluvňat k prknu, jež tvořilo podklad nosidel, do nichž byly indiánské děti přišněrovány. Druhým typem bylo protahování lebky pevným ovazováním měkké hlavičky nemluvněte pružným, elastickým obvazem ve výši uší. Deformovaná hlava byla kromě ideálu krásy ještě nesmazatelným a nezničitelným dokladem svobodného původu Indiána, narozeného svobodným rodičům.  Otroci totiž svým dětem hlavičky deformovat nesměli a sami měli hlavy normálních, přirozených tvarů.“

Z jihovýchodu a Floridy píše:

Str. 212: „V uších nosili drápy velkých dravců. Hojně byl rozšířen i zvyk tetování. Kríkové si holili hlavy a ponechávali si od čela k týlu jen jakýsi hřeben z vlasů, případně chomáč vlasů trčící na temeni hlavy vzhůru.“

Jeho pozornosti neušli ani Mayové na str. 183:

„Vlasy měli muži dlouhé a různě upravené. Svobodní chlapci si malovali tváře a tělo černě, ženatí červeně. Válečníci užívali obou barev. Kněží se malovali modře a zajatci byli označováni pomalováním červenobílými pruhy.“

Na str 253 zmiňuje indiány z oblasti východních pralesů: „Zato bylo hojně rozšířeno malování těla a tetování, nošení četných ozdob a šperků ze dřeva, kosti, bavlny, krovek brouků, pestrého peří apod.“

 

RF