Reklama
Inzerce
Chcete sem umístit svou reklamu?
Líbí se Vám stránky?
VÝSTAVA PROCITNUTÍ
Reportáž z vernisáže grafiky Jana Krumphanzla
Svatí bezdomovci, andělé se zahnívajícími kusy masa na místě, kde dříve spočívala bělostná křídla. Sedí v mém atelieru, pijí víno z krabice a kouří levná cigára. Celou noc jsme hráli karty a vzpomínali na časy, kdy i já sám byl andělem. Kolik uběhlo času? Čeho všeho jsem se vzdal? Kolika lidem jsem ublížil? A kolik lidí si mě spletlo s odpadkovým košem na své vlastní problémy? Kde mám křídla? A kdy zatraceně přestane pršet a vyleze z postele to zatracený slunce co nás snad trochu zahřeje?
Archanděl Gabriel zvrací v koutě místnosti a ostatní se tiše pohupují do rytmu reprodukované hudby, která se rozléhá široko daleko. Za oknem, které je na úrovni s chodníkem, čůrá malé děvčátko a já jí skrze zašpiněné sklo koukám přímo do řitě. Jeden z andělů mi podává pomačkanou cigaretu a zapaluje mi ji roztřesenou rukou. Natáhnu do svých zkrabatělých plic trochu dehtu a odkašlu si.
Pár kapek krve na kapesníku a zažloutlé zjizvené ruce cosi prozrazují o mém tělesném a snad i duševním stavu. V posteli se mi povalují použitá ženská těla, naskládaná ledabyle jedno přes druhé jako ryby na přímořském tržišti. Stejně vlhké, chladné a rybinou zapáchající kusy masa.
Takhle to bylo a já se bál, že už to tak navždy zůstane. Ale když jsem potkal toho černého anděla, který mlčky přišel k mému potrhanému zbytku člověka, postavil mě na mé zesláblé nohy, zabořil mi svůj teplý a vlhký jazyk do chřtánu, přitiskl se ke mně svým voňavým tělem a odvedl z té páchnoucí kobky, plné mrtvých a tlejících bytostí, pocítil jsem náhlé osvobozující PROCITNUTÍ.
Český expresivní grafik, knižní ilustrátor a experimentátor v současném výtvarném umění Jan Krumphanzl se rozhodl, že po letech uspořádá v Praze další zajímavou a osobitou výstavu své tvorby. Stalo se tomu v pražském klubu „Černá kočka“ kde umělec představil nejen svoji aktuální tvorbu, ale také své kolegy z umělecké skupiny „Umělci s kladivem!“, kteří celou výstavu uvedli nejen úvodním slovem, ale také autorským čtením surrealistické poezie.
Pokud jde o grafiky na této výstavě prezentované, šlo většinou o díla z aktuálních cyklů, „Něco z Evy“ a „Vůně ženy“. Protože však nešlo o oficiální výstavu kompletního cyklu „Vůně ženy“, výstava použitých kalhotek se v tomto případě nekonala. Takže se Krumphanzl omlouvá všem dívkám, které marně hledaly své spodní prádlo, kterým se umělec inspiroval v tomto avantgardním cyklu. A pokud jde o múzu Evu, která byla inspirací k cyklu „Něco z Evy“, tak ani té se návštěvníci nedočkali, protože z důvodu, že už není aktuální múzou, odmítla účast na této akci. Jan Krumphanzl však na výstavu nepřišel sám a celý večer ho doprovázela jeho okouzlující přítelkyně Veronika.
V prostorách klubu se v danou hodinu sešlo skutečně velké množství přátel a příznivců tvorby tohoto poněkud avantgardního umělce a nevyzpytatelného provokatéra. Klub se ponořil do příjemné a pohodové atmosféry a každý si našel svoje místo a svůj oblíbený drink. Ze stěn po lidech šmátrala umělcova osobitá dílka a celé zahájení mohlo bez potíží proběhnout.
Jan Krumphanzl vylezl na dvě připravené židle aby měl nad tím vším patřičný nadhled a přivítal vtipně všechny přítomné a poděkoval jim za podporu a účast na této akci. Poděkoval také všem kdo pomohl s přípravou této výstavy a uvedl své kamarády z umělecké skupiny „Umělci s kladivem!“
Po stručném úvodu Jana Krumphanzla se slova chopila grafička, malířka a hudební skladatelka Anna Saxlová a s pomocí Jana Krumphanzla zvládla pokořit výšku připravených židlí aby mohla pronést svoji úvodní řeč na téma „Mistr a jeho tvorba“ a vyjádřit svůj vlastní pohled na umění a cestu, na kterou se každý z umělců dobrovolně vydává.
Dále následovalo autorské čtení surrealistické poezie b
ásníka Jana Nedbálka, dalšího člena umělecké skupiny
„Umělci s kladivem“:
„...snad se mi nesměješ,
neskočíš mi do úsměvu maličká
sycená kuřecími sny
vážně to nebude moc bolet neboj se
já ti zaručuji rozpálenou troubu květin
a bezbolestné exkurze močovou trubicí
kláštera
milosrdných svetrů a milostivých pekáčů
jsi nějak moc zticha
jsi tak krásná, jednorožec z hadru na
podlahu
máš stříbrné rohy.“
Po autorském čtení se vrátil ještě sám Jan Krumphanzl, aby za zahájením udělal malou tečku. Vylezl na židle s plovacím nafukovacím kruhem kolem pasu a s nápisem „TRPÍM STŘEVNÍ CHŘIPKOU“, který dostal jako dárek ke svým 28. narozeninám (které oslavil již před rokem a půl). A pronesl jen stručné a výstižné: „Dokud mám na nájem ateliéru a péro mi stojí, vždy když má stát, jsem v podstatě šťastným člověkem.“
Po zahájení se dostalo také na hudbu. Ambientní one man projekt DUSTMAN zaútočil na přítomné svoji elektronickou hudbou a příjemně tak vnášel do celé akce hudební vrstvu, která atmosféru výstavy příjemně dokreslovala.
Vernisáž výstavy Procitnutí byla příjemnou kulturní akcí, kterou se Jan Krumphanzl rozhodl po letech prezentace v zahraničí připravit pro své příznivce z Prahy a okolí. Na výstavu však přijela i řada návštěvníků ze vzdálenějších částí republiky a Jan Krumphanzl touto výstavou dokazuje, že má stále co říct veřejnosti
a že i v zemi, kterou považuje za umělecky polomrtvou, má své příznivce. Jan Krumphanzl nyní pokračuje na
cyklu „Vůně ženy“ a připravuje ilustrace do nejmenované knihy jedné zahraniční autorky, která by se měla na pultech knihkupců objevit na jaře 2006. Pokud jste se na výstavu Procitnutí nedostali, nebojte, Jan Krumphanzl slíbil, že nebude dlouho trvat a do Prahy se opět se svoji tvorbou vrátí. Prozatím přijměte mistrovo pozvání na jeho internetovou galerii www.biogallery.cz.
Archanděl Gabriel zvrací v koutě místnosti a ostatní se tiše pohupují do rytmu reprodukované hudby, která se rozléhá široko daleko. Za oknem, které je na úrovni s chodníkem, čůrá malé děvčátko a já jí skrze zašpiněné sklo koukám přímo do řitě. Jeden z andělů mi podává pomačkanou cigaretu a zapaluje mi ji roztřesenou rukou. Natáhnu do svých zkrabatělých plic trochu dehtu a odkašlu si.
Pár kapek krve na kapesníku a zažloutlé zjizvené ruce cosi prozrazují o mém tělesném a snad i duševním stavu. V posteli se mi povalují použitá ženská těla, naskládaná ledabyle jedno přes druhé jako ryby na přímořském tržišti. Stejně vlhké, chladné a rybinou zapáchající kusy masa.
Takhle to bylo a já se bál, že už to tak navždy zůstane. Ale když jsem potkal toho černého anděla, který mlčky přišel k mému potrhanému zbytku člověka, postavil mě na mé zesláblé nohy, zabořil mi svůj teplý a vlhký jazyk do chřtánu, přitiskl se ke mně svým voňavým tělem a odvedl z té páchnoucí kobky, plné mrtvých a tlejících bytostí, pocítil jsem náhlé osvobozující PROCITNUTÍ.
Český expresivní grafik, knižní ilustrátor a experimentátor v současném výtvarném umění Jan Krumphanzl se rozhodl, že po letech uspořádá v Praze další zajímavou a osobitou výstavu své tvorby. Stalo se tomu v pražském klubu „Černá kočka“ kde umělec představil nejen svoji aktuální tvorbu, ale také své kolegy z umělecké skupiny „Umělci s kladivem!“, kteří celou výstavu uvedli nejen úvodním slovem, ale také autorským čtením surrealistické poezie.
Pokud jde o grafiky na této výstavě prezentované, šlo většinou o díla z aktuálních cyklů, „Něco z Evy“ a „Vůně ženy“. Protože však nešlo o oficiální výstavu kompletního cyklu „Vůně ženy“, výstava použitých kalhotek se v tomto případě nekonala. Takže se Krumphanzl omlouvá všem dívkám, které marně hledaly své spodní prádlo, kterým se umělec inspiroval v tomto avantgardním cyklu. A pokud jde o múzu Evu, která byla inspirací k cyklu „Něco z Evy“, tak ani té se návštěvníci nedočkali, protože z důvodu, že už není aktuální múzou, odmítla účast na této akci. Jan Krumphanzl však na výstavu nepřišel sám a celý večer ho doprovázela jeho okouzlující přítelkyně Veronika.
V prostorách klubu se v danou hodinu sešlo skutečně velké množství přátel a příznivců tvorby tohoto poněkud avantgardního umělce a nevyzpytatelného provokatéra. Klub se ponořil do příjemné a pohodové atmosféry a každý si našel svoje místo a svůj oblíbený drink. Ze stěn po lidech šmátrala umělcova osobitá dílka a celé zahájení mohlo bez potíží proběhnout.
Jan Krumphanzl vylezl na dvě připravené židle aby měl nad tím vším patřičný nadhled a přivítal vtipně všechny přítomné a poděkoval jim za podporu a účast na této akci. Poděkoval také všem kdo pomohl s přípravou této výstavy a uvedl své kamarády z umělecké skupiny „Umělci s kladivem!“
Po stručném úvodu Jana Krumphanzla se slova chopila grafička, malířka a hudební skladatelka Anna Saxlová a s pomocí Jana Krumphanzla zvládla pokořit výšku připravených židlí aby mohla pronést svoji úvodní řeč na téma „Mistr a jeho tvorba“ a vyjádřit svůj vlastní pohled na umění a cestu, na kterou se každý z umělců dobrovolně vydává.
Dále následovalo autorské čtení surrealistické poezie b
ásníka Jana Nedbálka, dalšího člena umělecké skupiny„Umělci s kladivem“:
„...snad se mi nesměješ,
neskočíš mi do úsměvu maličká
sycená kuřecími sny
vážně to nebude moc bolet neboj se
já ti zaručuji rozpálenou troubu květin
a bezbolestné exkurze močovou trubicí
kláštera
milosrdných svetrů a milostivých pekáčů
jsi nějak moc zticha
jsi tak krásná, jednorožec z hadru na
podlahu
máš stříbrné rohy.“
Po autorském čtení se vrátil ještě sám Jan Krumphanzl, aby za zahájením udělal malou tečku. Vylezl na židle s plovacím nafukovacím kruhem kolem pasu a s nápisem „TRPÍM STŘEVNÍ CHŘIPKOU“, který dostal jako dárek ke svým 28. narozeninám (které oslavil již před rokem a půl). A pronesl jen stručné a výstižné: „Dokud mám na nájem ateliéru a péro mi stojí, vždy když má stát, jsem v podstatě šťastným člověkem.“
Po zahájení se dostalo také na hudbu. Ambientní one man projekt DUSTMAN zaútočil na přítomné svoji elektronickou hudbou a příjemně tak vnášel do celé akce hudební vrstvu, která atmosféru výstavy příjemně dokreslovala.
Vernisáž výstavy Procitnutí byla příjemnou kulturní akcí, kterou se Jan Krumphanzl rozhodl po letech prezentace v zahraničí připravit pro své příznivce z Prahy a okolí. Na výstavu však přijela i řada návštěvníků ze vzdálenějších částí republiky a Jan Krumphanzl touto výstavou dokazuje, že má stále co říct veřejnosti
a že i v zemi, kterou považuje za umělecky polomrtvou, má své příznivce. Jan Krumphanzl nyní pokračuje na
cyklu „Vůně ženy“ a připravuje ilustrace do nejmenované knihy jedné zahraniční autorky, která by se měla na pultech knihkupců objevit na jaře 2006. Pokud jste se na výstavu Procitnutí nedostali, nebojte, Jan Krumphanzl slíbil, že nebude dlouho trvat a do Prahy se opět se svoji tvorbou vrátí. Prozatím přijměte mistrovo pozvání na jeho internetovou galerii www.biogallery.cz.