Thaipusam – festival očištění

 

Hinduistický festival Thaipusam patří k nejvýznamnějším svátkům indické komunity v Malajsii. Pro neznalého pozorovatele je šokující masochistickou přehlídkou, když vidí, jak si stovky věřících nechávají ocelovými jehlicemi propíchnout ústa nebo jazyk a do těla zapíchnout desítky háčků a háků. Pro věřící je tento svátek kombinací oslavy hinduistického boha Subramaniama (nejmladšího syna boha Šivy) a jednoty hvězd Pusan a Brihaspati. Slaví se v desátém měsíci hinduistického kalendáře v Malajsii, Singapuru, na ostrově Mauritius a v Jihoafrické republice. Odtud také název svátku: "Thai" je název desátého měsíce tamilského kalendáře a "Pusam" je hvězda. Thaipusam letos připadl na 28. ledna a během dvou dnů se tady sešlo neuvěřitelných 1,5 milionu lidí.

 

Oslavám předchází měsíční půst

Pro většinu věřících začíná festival již o měsíc dříve, kdy se začínají postit a odepírat si obvyklé radosti života – denně meditují, spí na holé podlaze a nejedí maso. Před samotnou poutí si všichni muži nechají oholit hlavu a provedou očistnou koupel. Někteří opozdilci - nebo snad vlažnější ve víře - však tyto rituály provádějí ještě v den oslav – husté černé kadeře jednoho po druhém padají k zemi v malé dřevěné kůlně na úpatí jeskyní.

Den před festivalem věřící ozdobí sochu svého boha drahými kameny, zlatem a šperky. Pak ji upevní na vůz tažený buvoly, který ověší vlajkami, zlatými a stříbrnými ozdobami, květinami a soškami ostatních svatých a bohů. Průvod vyráží se západem slunce a směřuje z High Street v Kuala Lumpur k jeskyním Batu. V cíli je socha umístěna do jeskyně a následující den k ní směřují stovky tisíc dalších věřících.

 

Cesta očištění

Hlavním motivem účastníků je očištění, kterého dosáhnou již zmíněným půstem, ale především cestou k oslavované soše. Věřící přinášejí nejrůznější obětiny – květiny, ovoce a mléko. Samotný akt vylévání mléka u nohou sochy symbolizuje vylévání srdce, a tím očištění od hříchů. Nádoby s mlékem jsou často upevněny na tzv. kavadi, dřevěné nebo kovové konstrukci pestře zdobené květinami, barevnými papíry, portréty bohů, pavími pery, ovocem a kovovými ozdobami. Kavadi nesou věřící na svých ramenou několik hodin z centra Kuala Lumpur až k jeskyním Batu. Mnohé z nich váží desítky kil a přesto s nimi někteří v transu dokonce tančí.

Stojíme vedle pestrobarevného průvodu a nevěříme vlastním očím, jak se včera pokojní občané hlavního města v tento den proměňují… Někteří si nechali jehlicí propíchnout jazyk nebo tváře. Jiní si na své tělo napíchali desítky kovových háčků se zavěšenými jablky, citrónky, kalíšky s mlékem nebo svazky zelených ratolestí. Největší zájem ovšem vzbuzují mladíci, kteří si nechali na záda připevnit háky s dlouhými provazy. V transu se ženou vpřed, zatímco několik dalších lidí je drží zpátky v pomalém tempu průvodu. Napnutá kůže na zádech v místě, kde jsou do ní zabodnuty ocelové háky, neskýtá zrovna příjemný pohled. Nechybějí ani boty s podrážkou z hřebíků. Někteří muži mají jazyk a rty potřené červeným práškem, jiní se oblékají do ženských oděvů, aby se přiblížili bohyni Kali, která je v Malajsii také velice populární. Dívky se oblékly do žlutých šalvárů, tradičního oděvu indických žen, který sestává z volné haleny a kalhot. Na hlavě většinou nesou nádobu naplněnou po okraj medem, sirupem nebo mlékem. Jiné si také nechaly jazyk nebo tvář propíchnout kovovou jehlicí.

Když věřící dorazí po několikakilometrovém pochodu ke schodům do jeskyně, většina z nich už vypadá značně vyčerpaně. Některé jejich přátelé a příbuzní podpírají a jejich vyprahlé rty osvěžují vodou.

 

Piercing musí být bezbolestný

Náboženské hinduistické texty říkají, že pravý věřící by neměl úmyslně zraňovat své tělo, jelikož je samo o sobě chrámem. I proto je důležité, aby "piercing", který věřící podstupují, byl proveden odborně. Rány ve většině případů téměř nekrvácejí a dotyčný by ani neměl cítit velkou bolest. Před vpichy je nutná především psychická příprava na obřad.

Zajímavý je i proces opačný, a to vyjímání jehlic z těl věřících, který probíhá po skončení rituálů u sochy boha. Vzduch je prosycen pachem aromatických tyčinek, sladkého mléka a lidského potu. Věřící, kteří podstoupili celou dlouhou cestu a očistili se od hříchu, jako by teď získali nadpřirozenou energii, kterou předávají dále svým přátelům, kteří je po celých několik hodin podporovali. Ti k nim po jednom přistupují a věřící, v jejichž tělech stále ještě vězí desítky ocelových jehel, nejdříve ohnivě pronášejí náboženské formule. Pak dotyčnému žehnají a na čelo mu popelem z kravského trusu kreslí posvátná znamení. Energie jako by mezi nimi přestupovala, občas spolu v transu tančí, křičí a dotyčný poté často v bezvědomí padá k zemi.

Po skončení těchto rituálů nastává samotné vyjmutí jehlic z těl věřících – většina ran vůbec nekrvácí, pomocníci je ihned zasypou posvátným popelem. Po vyjmutí jehlice, kterou byl propíchnut jazyk nebo ústa věřící v transu často polykají oheň – v podobě hořící kostičky lihu – a upadají do bezvědomí. Tím celý rituál končí.

O několik málo minut je opět potkáváme – už nikoliv polonahé, ale v košili, vyčerpané, avšak bez známek jakéhokoliv tělesného poškození. Stanice první pomoci, umístěná u vchodu do jeskyně zeje prázdnotou, zdravotnický personál nezúčastněně pozoruje celé tohle "bláznění". Zvláštní je, že zatímco v Malajsii a Singapuru je Thaipusam jedním z nejdůležitějších festivalů, v Indii, kolébce hinduismu, jsou jeho oslavy zakázány. Prý kvůli přemíře násilí.

Svátek Thaipusam je jedním z nejdramatičtějších hinduistických svátků a v současnosti je v zemi původu Indii zakázán. Koná se na počest Lorda Subramaniama s ukázkami body-piercingu, dnes už naštěstí ne tak drastickými jako dříve.  V březnu se v Singapuru koná slavnostní procesí od chrámu Sri Srinivasa Perumal v ulici Serangoon k hinduistickému chrámu Chettiar v ulici Tank. Datum slavnosti se opět mění podle lunárního kalendáře.