Tetovací strojky vývoj a historie

Vystopovat historii a vývoj strojku, který se používá pro tetování, je tvrdý oříšek. Musíme se vrátit až do osmnáctého století. Zpět do časů, kdy italský vynálezce Volta vyvinul elektrickou baterii.       Všechny prvotní tetovací strojky a jejich prototypy byly totiž na bateriový pohon.

            Na známějším principu elektromagnetismu, který objevil v roce 1819 dánský vynálezce Oersted, pracovaly později sestavené strojky. A až roku 1891 byl patentován takto poháněný tetovací strojek Samuelem O´Reillym. O´Reilly je prvním držitelem patentu na plnohodnotný tetovací strojek, ale před tím je nutné zmínit mnohem významnější objev elektromagneticky poháněného nástroje.

            Roku 1876 Thomas Alva Edison z Newarku, státu New Jersey, patentoval gravírovací stroj. Tento rotační stroj na elektromagnetický pohon byl poháněn bateriovým zdrojem. Stroj byl konstruován tak, že kuličkové pero opisovalo daný vzor a za pomoci barevného prášku mohl být přenesen na výchozí mechanismus.  

            Obdobná metoda je používána i dnes. Pozorujeme-li konstrukci tohoto stroje, zejména přenosového mechanismu, je patrné, že se jedná o obdobu principu tetovacího strojku. Nebo spíš, tetovací strojek se zdá být obdobou tohoto stroje. A o patnáct let později, s menšími úpravami oproti Edisonovi stroji, sestrojil O´Reilly tetovací strojek, který si nechal patentovat. O´Reillyho modifikace zahrnovala tubu včetně nádržky pro barvu.

            Thomas Alva Edison zemřel roku 1931 a patří mezi nejplodnější vynálezce. Během svého života vynalezl více jak 1000 přístrojů a pomůcek. A své vynálezy upravoval a zdokonaloval. To se také týkalo stroje pro vyšívání. V roce 1877 proto vznikla nová idea pro úpravu tohoto zařízení. Tato úprava spočívala v použití dvou elektromagnetických cívkových zařízení s cívkami umístěnými napříč konstrukci. Pružný jazýček vibroval přes tyto cívky a vytvářel vratný pohyb  jehel, které se pohybovaly v peru. Pokud bychom se podívali na tento strojek, zajisté nás napadne, že je to podobný systém používaný u dnešních tetovacích strojků. Každopádně je možné říci, že tento vynález odstartoval vývoj tetování.

            Na začátku dvacátého století, v roce 1904, Charlie Wagner z New Yorku patentoval svůj tetovací strojek. Mnoho historiků věří, že O´Reilly měl hlavní vliv na vývoji jeho strojku. Jakkoli se ale díváte na tehdejší patenty tetovacích strojků, je patrný vliv Edisonova vynálezu. Je snadné si domyslet, že mnoho tehdejších kutilů bylo ovlivněno Edisonem. I když mnozí žili v jiných částech země, mohli se s Edisonovými vynálezy setkat, protože s nimi cestoval a představoval je tak široké veřejnosti.

            Kdokoliv, až již Wagner či O´Reilly, kteří vytvářeli různé modifikace tetovacích strojků, vycházel z Edisonova patentu z roku 1877. Samozřejmě docházelo k výskytu několika alternací zahrnující zdokonalení tubusu se zásobníkem barvy, spínače či regulace rychlosti jehly.

            A konečně roku 1929 Percy Waters z amerického města Deitroit patentoval tetovací strojek, který připomíná ty dnešní. Waters samozřejmě není první vynálezce takové mašinky, ale je první, kdo jej oficiálně registroval na patentním úřadu. Bohužel jméno pravého tvůrce je ztraceno v análech historie. Watersův strojek pracoval na systému dvou elektromagnetických cívek uložených vedle sebe v kovovém rámu. Jiné modifikace například obsahovaly ovládání s konečky prstů. Watersova společnost dodávala strojky s mnoha takovými úpravami. Jak se zdá, Waters byl první tvůrce takových strojků, které se rozšířili do širého světa.

            To bylo padesát let před dalším patentovaným tetovaným strojkem, který podala roce 1979 Carol Nightingale z Washingtonu D.C. Tento strojek už měl možnost plné regulace cívek, zadní přívod energie s kontaktním šroubem, listové pružiny různých délek a tloušťek pro různý typ práce a samozřejmě lehkou kostru strojku.

            Ovšem již v šedesátých letech přišla Australanka Cindy Ray s koncepcí jednocívkového strojku. Kde se začaly používat pro rám takové mašinky materiály jako je mosaz, měď či hliník. V sedmdesátých letech pak Němec Horst Streckenbach z Frankfurtu 

 zkonstruoval strojek na rotačním systému. Tyto mašinky nejprve využívali zvěrolékaři k tetování zvířat, posléze našel využití i v klasickém tetování.   

            Moderní doba si žádá moderní stroje, a tak před několika lety začali v USA zkoušet pneumatický tetovací strojek, který pohání vzduchový kompresor. Pokud umístíte kompresor do vedlejší místnosti, tak na rozdíl od cívkových strojků skoro nic neuslyšíte. Pneumatické strojky jsou totiž téměř bezhlučné.

            Krom jiného se na trhu objevily různé modifikace rotačních strojků, jako například Swashdrive od australského modifikátora Craiga Wyetha nebo německý rotační strojek Cheyene Hawk , švýcarský Swiss machine a mnoho dalších. Samozřejmě se objevily i rarity typu tetovacíh ostrojku, který byl poháněn malým spalovacím motorem, ale to patří do kategorie sběratelů a jim podobných nadšenců.

           

 

text: Radek Fiksa

foto: archiv

           

 

Komentáře

Kelis 2011-08-14 03:49	Whoever wrote this, you know how to make a good arctile.