SKARIFIKACE  –  JIZVOVÉ  KRESBY

 

     Používání ozdobných jizev má – především v Africe – prastarou tradici. Avšak také na Západě se řez skalpelem jako BodyMod trend stále více prosazuje. Odkud pochází fascinace jizvami? Na co je třeba dbát? V čem spočívají rizika?

     Každý už je jistě v knihách nebo časopisech viděl, ty silně nahromaděné ozdobné jizvy, které jsou k vidění především u afrických kmenů. Velmi výrazné tělesné umění, které nevzniká – jako při tetování – pigmentováním kůže, nýbrž přirozeným tvořením jizev při uměleckém vytváření ran.

     Stále více fanoušků Body Art v Evropě i v USA dnes objevuje toto kmenové umění pro sebe. Několik málo studií v západním světě se specializovalo na to, aby byly uspokojeny jejich přání a nároky na estetiku a bezpečnost. Jedním z nich je známé studio Visavajara v bádenském Freiburgu, kde Ralf a Roland odvádějí průkopnickou práci ve věcech tělesného umění.

     Oni sami jsou nadšeni touto možností, moci zasahovat tvůrčím způsobem do těla, formovat jeho povrch a činit jej výrazným. Oba nosí samozřejmě na těle také několik jizev. Snad je to  možnost cítit a nahmatat jizvy, co částečně způsobuje fascinaci skarifikací. Bez použití barvy nebo šperku vyvíjí tělo samo – zcela individuálně – nové tvary. Člověk je ovlivňuje jen řezem a následným ošetřením.

     Někteří zákazníci chtějí – podle Ralfa a Rolanda – překonat vlastní strach tím, že si dají ze svobodné vůle vyříznout jizvu, aby tak získali kontrolu nad svým tělem a aby objevili „krásu jizvy“, jak to vyjádřil Ralf. Tak  mohou být například zkrášleny nebo překryty i jizvy po úrazech. Trauma ze zohavujícího úrazu může být odstraněno a nahrazeno nově objevenou estetikou.

     Nyní, protože se skarifikace stává stále populárnější, objevují sami nováčci v Body Art tento hravý způsob tělesného umění, často jako alternativu k tetování. Kreativně se snaží umělci jako Ralf a Roland zharmonizovat přání zákazníků s jejich uskutečnitelností. Neboť ani pro virtuosy se skalpelem není všechno realizovatelné nebo smysluplné.

     Detaily, úzké obloučky a hrany mohou být obecně vzato realizovány lépe než například při Strike-Brandingu. Přesto by se nemělo do skarifikace zahrnovat příliš mnoho jednotlivostí, protože jizvy se přece rozšíří víc než vytetované čáry. Jednoduché, ale výrazné vzory se spoustou symboliky na prsou, zádech, pažích nebo lýtkách slibují ty nejlepší výsledky.

     I když je stavba kůže na všech místech těla stejná, mají napjatost kůže, stav vaziva, ale také individuální konstituce a schopnost hojení zákazníka vliv na výsledek. V konečném efektu nemůže ani zkušený kreslíř jizev definitivně předpovědět, jak hodně bude jizva po zhojení vystupovat. To závisí zcela na tvorbě keloidů v kůži. Skarifikace, která u jednoho zákazníka může vyčnívat jako gumová uzenka, může mít u dalšího kandidáta za následek plochou, sotva viditelnou jizvu.

     Několik málo nadšenců, kteří svůj život věnovali tělesnému umění, si dává vyřezat jizvy i do obličeje. Bez ohledu na to, že to představuje opravdu radikální – a nevratnou – změnu vzhledu, je korektní zjizvení kůže v obličeji, i když ta je vybavena mimořádně velkou schopností hojení,  velmi obtížné.

     Zde, jakož i pokud si zákazník přeje plošné zjizvení, se právě používá peeling. Při peelingu je kůže mezi dvěma souběžnými, svislými řezy natrvalo odloupnuta. Je to procedura, kterou smějí provádět jen absolutní specialisté za nejpřísnějších hygienických podmínek! Protože  není zasažena žádná hlouběji uložená tkáň, nejedná se ovšem o operativní zásah. Řezy jsou, jako u všech skarifikací, prováděny běžnými chirurgickými skalpely s jednorázovým ostřím.

 

 

 

     Jak to ale vypadá s riziky při skarifikaci? Řezání jizvy je kvůli velkoplošnému poškození kapilár někdy velmi krvavou záležitostí. Přesto nemůže při odborném zacházení se skalpelem dojít ke zraněním ohrožujícím skutečně zdraví, protože řez zůstává v kůži. Přesto existuje jedno nebezpečí: Nerozvážný pohyb zákazníka, sklouznutí skalpelu ostrého jako břitva a následkem může být hluboká rána. Člověk by si měl tedy svého kreslíře jizev vyhledat se vší pečlivostí a obrátit se jen na zkušeného, zodpovědného experta, který je s to, dát se do práce s nejvyšším soustředěním.

     Že zákazník sám se dostaví ke skarifikaci dobře vyspaný, střízlivý a pořádně najedený, by přitom mělo být samozřejmostí. Kdo přijede na skarifikaci autem, udělá dobře, když si s sebou – speciálně při větších pracích – vezme ještě dalšího řidiče, který při zpáteční cestě převezme volant.

     Ralf a Roland ze studia Visavajara používají při skarifikacích k povrchovému umrtvení mast EMLA, která je vyrobena na bázi lidokainu a prodává se v lékárnách. Při dostatečně dlouhé době působení (asi 60 – 90 minut) může mast trochu zmírnit nepříjemné bolesti při kreslení jizev. Že při čerstvých skarifikacích – a ještě ve větší míře při provádění peelingu – je nutné nanejvýš pečlivé následné ošetření za co nejhygieničtějších podmínek, nemůže být nikdy dostatečně zdůrazněno. Jedná se konečně o ránu, která, aby se docílilo co nejhezčího výsledku, by měla být 10 až 14 dní ošetřována.

     Zde už je vysoká míra vlastní odpovědnosti přenesena na zákazníka, aby sám zabránil infekci hrozící při zanedbání hygieny. Vhodné jsou časté následné kontroly ve studiu. Několikrát za den musí být odstraněn vznikající strup, rána musí být pečlivě vyčištěna a nakonec opět zakryta folií. Pokročilí vtírají solí, hrubozrnným  cukrem nebo citrónovou šťávou do rány obohacenou vazelínu. Toto počínání sice přinese silnější tvorbu keloidů, ale skrývá v sobě nebezpečí infekcí a zánětů. Rizika tohoto konání už musí odhadnout každý sám.