Proč se raději vyhnout pokoutným tatérům

Čím déle se pohybuji v tattoo branži, tím více se setkávám s lidmi, kteří na svém těle nosí různorodé obrazce různých tvarů, velikostí a kvality. Na první pohled je však zřejmé, odkud vítr vane a zda-li dotyčná osoba navštívila tatéra profesionála či pokoutného amatéra. Je však bohužel skutečností, že člověk dnešních dnů není nikterak náročný na výslednou kvalitu tetováže a tím mu vůbec nevadí nedobrá kvalita toho, co nosí na kůži. Hlavní „kérku“ mít a to stačí. Na druhou stranu se ale objevuje spousta těch, kteří sice tuto „nedokonalost“ mají a velice rádi by se jí zbavili. To je dáno nejspíše tím, že potkávají mnoho lidí mající na těle o mnoho lepší prácičky.  Pro ty, kteří se nechtějí do této situace dostat a pro nezasvěcené do kultu tetování bych rád uvedl, proč se vyhnout pokoutným tatérům, kteří těžko kdy vytetují něco, na co se dá dívat.

Nevyhovující prostředí
     Takový pokoutný „mistr“  nepracuje zrovna ve vyhovujícím prostředí pro tetování. Taková místnost pro kola či snad sklep v bytovce oddělený od ostatních sklepních prostor pouze dřevěnou přepážkou by asi těžko vyhověl náročným požadavkům hygienické stanice. Profi studio, kde se vše udržuje v naprosté čistotě a které je zařízené jako menší chirurgická ambulance se dá s těmito vlhkými (kde je všude přítomná plíseň atd.) prostory těžko srovnávat.

Podomácky vytvořené náčiní

     Člověk se občas diví, co dokáží lidé vytvořit. Když jsem viděl amatérsky sestavený strojek, nevěřil jsem, že se s tím dá tetovat (no, ve skutečnosti vlastně nedá). Motorek použitý z autodráhy, tubus zase z versatilky. To jaksi podivně spojeno dohromady. Stačí už jen nití svázat špendlíky a může se jít na věc. Teď si vážně nedělám srandu, tak se to dá také dělat, nesmíme být ale po tom překvapeni, jaké patvary na kůži z toho vycházejí. Zdroj, který napájí takový strojek je taktéž nejisté existence a kvality. Pak už stačí vycvakat prášky z plata a namísto nich nalít inkoust.

      Nevím, ale nejsem si jist, zda-li je toto vše možné srovnávat s profi výbavou, kde se tedy používá nejen patentovaný strojek určený pouze na tetování, nýbrž také jehly speciálně vyrobené k tomuto účelu. Tetovací pigmenty (barvy) prošly dlouhým výzkumem, byly testovány na zdravotní nezávadnost a až poté dodávány do distribuce. Na tyto barvy se při tetování používají kalíšky ze zdravotně nezávadného plastu. A tak dále a tak dále.

Nebezpečí nákazy
      Při tetování je možné přenést asi 400 druhů bakterií a k tomu patřičný počet infekcí. Pokoutným mistrům je zcela cizí proces dezinfekce a sterilizace, při kterých se tyto bakterie ničí. Měl jsem možnost vidět takového „mistra“ při práci. Žádná čistota prostředí, žádná dezinfekce pokožky. Jehly či spíše špendlíky vytažené odkudsi. Sotva dotetoval jednoho zákazníka, tak špendlíky vyčistil ve vodě po holení a aniž by je vyměnil, začal tetovat druhého a pak třetího, čtvrtého…
     Po tomto procesu jsem se ani nedivil tomu, že lidé, kteří toto podstoupili, měli místo v okolí tetováže zarudlé, na dotyk horké a strupaté. U některých se také dostavila horečka a bolest hlavy. Není se čemu divit, inkoust, nesterilní jehly, špinavé ruce. Ani bych se nedivil, kdyby se u některých objevila v průběhu času žloutenka. Ale říkám si, dobře jim tak. Se zdravím se asi nemá hazardovat.

Celkový dojem z výsledné práce
      Dojem si můžete každý vytvořit sám z přiložených fotografií. Některý avantgardní malíř by možná uznal jakousi skrytou kvalitu těchto ukázkových prací pokoutných mistrů, ale to nejspíš nepatří do našeho vnímání skutečnosti. Podivil jsem se, když mi jeden zákazník, který také navštívil mistra tohoto ražení. Po 15 minutách prý raději odešel, protože ten dotyčný tatér-amatér zlomil v jeho kůži jehly. Což si ale neumím živě představit. To už je trochu sado-maso a ne tetování. Také jsem se zarazil nad tím, jak  další z jeho zákazníků musel zajít ještě dvakrát na obtažení. Z čehož vyšla jakási barevná jizva. Protože onen „mistr“ kůži více rozdrápal a tím ji zjizvil.
    Vidíte to sami, kvalita mizivá, ale přesto se najde spousta a spousta lidí stále navštěvující a vyhledávající tuto pokoutnost. Možná si říkáte, že je to asi kvůli penězům. Také jsem si to původně myslel. O to víc jsem byl překvapen, kolik si takový pokoutný tatér řekne za svou práci-nepráci. Mnohdy víc než v profi studiu s dobrým jménem.

Z čehož vyplývá…

      Než se rozhodnete nechat se „pokérovat“, dobře rozvažujte. Zaserfujte na internetu, poptejte se známých, kteří mají tetování, navštivte nějaké to profesionální studio. Ale v žádném případě nepodstupujte nebezpečnou, velice bolestivou, proceduru s nejistým výsledkem u pokoutných tatérů, které bych snad ani tatéry nenazýval. A rada na konec pro ty, kteří už bohužel tuto návštěvu podstoupili a nejsou samozřejmě spokojeni s výslednou prací. Nevěšte hlavu, většinu těchto prací je možné upravit anebo přetetovat novým motivem.

 

Ing. Radek Fiksa, Provocative Tattoo