Jazyk je svalový orgán, který je uložený při spodině ústní. Podkladem je příčně pruhované svalstvo. Horní plocha (dorsum linguae) vybíhá vpředu v hrot (apex linguae), vzadu přechází v kořen (radix linguae), střední část je tělo (corpus linguae). Hranice mezi kořenem a tělem tvoří lomená čára v podobě písmene V, v jehož hrotu je místo vhodné pro umístění piercingu. Hřbet jazyka má nerovný povrch, což je podmíněno velkým množstvím papil (papillae filiformes, fungiformes, foliatae). Spodinová plocha jazyka je volná jen v malém rozsahu pod hrotem, jinak je srostlá svaly s jazylkou a dolní čelistí. Od spodní plochy hrotu se táhne ve střední čáře směrem k dásni uzdička (frenulum linguae), k níž se ze stran sbíhají valy, na nichž vyúsťují vývody slinných žláz (glandula submandibularis a glandula sublingualis). Tato uzdička je stále více oblíbeným místem pro umístění piercingu.

 

            Příčně pruhované svalstvo přichází do jazyka jednak z okolních kostních útvarů (jazylky, dolní čelisti aj.) jako tzv. svalstvo extraglosální a pohybuje jazykem vcelku. Jednak to jsou svaly, které začínají a končí přímo v jazyku jako svalstvo intraglosální, které mění tvar jazyka ve smyslu zkrácení, zúžení a oploštění. Proto je jazyk nesmírně pohyblivý a je možné se jím dotknout všech míst dutiny ústní. Pohyblivost jazyka se uplatňuje nejen při formování sousta a jeho vpravení do hltanu, ale podílí se i na tvorbě hlásek. Při odborně provedeném piercingu však nedochází k narušení pohyblivosti a stejně tak odborně zavedený šperk neovlivňuje tvorbu hlásek.

 

Piercing by měl být proveden kolmo na podélnou osu jazyka. Pak tedy, při správném umístění šperku, nedochází k narušení  krevního, nervového či jiného zásobení. Vlivem nahromadění řídkého pojiva v okolí svalové tkáně jazyka dochází k otoku a proto je nutné aplikovat pro čerstvý piercing šperk s rezervní délkou,  jelikož může otok dosáhnout až dvojnásobku původní velikost jazyka. Reakce jsou však velice individuální.

            Sliznice jazyka je kryta mnohovrstevným dlaždičovým epitelem, lne pevně ke svalstvu pomocí agoneurosis linguae. Povrch je sametového vzhledu, který je podmíněn papilami (papillae linguales). Nejvíce je drobných papil nitkovitých (papillae filiformes), jejichž povrchové buňky se neustále odlupují v malých šupinkách a jsou potravou otírány. Přítomnost různých enzymů snižuje množení  bakterií, čímž usnadňují hojení piercingu jazyka.

 

Odpovídá MUDr. Jaroslav Bartoš

 

 

Piercing jazyka obvykle poruchy chuti nevyvolává. Je nutné při aplikaci respektovat anatomii jazyka. Chuťové pohárky jsou uloženy v celkem přesných anatomických lokalizacích. Například vnímání sladké chuti je na špičce jazyka, hořké u jeho kořene. Při obvyklé aplikaci šperku do střední čáry, by nemělo dojít k narušení těchto chuťových pohárků, ani by nemělo dojít k poranění nervů zásobujících tyto pohárky.

 

Pro první piercing jazyka je ideální titanový šperk, nebývá problém ani s běžnou chirurgickou ocelí. Titan je materiál, který omezuje riziko alergie na minimum, existují i jiné materiály, ale ty jsou na českém trhu spíše ojedinělé. Titan je kov, který se využívá i v řadě lékařských oborů, z něj jsou například vyrobeny některé typy náhrad kyčelních kloubů, dlahy používané v traumatologii při operacích zlomenin apod.

Možné to samozřejmě je, ale není to nezbytně nutné, já osobně piercing jazyka neumrtvuji. Jazyk je při aplikaci uchopen do speciálních kleští, které jazyk stisknou. Tento tlak na jazyk zapne takzvaný „vrátkový mechanismus“ a reflexivně omezí bolestivost na minimum. Takže při vlastním propíchnutí jazyka ostrou jehlou bolest prakticky nevnímáte.

 

Při nekomplikovaném hojení je rána zahojena zhruba za 2-3 týdny.

V dutině ústní je za normálních podmínek určité mikroklima, které umožňuje dobré a rychlé hojení. Je to dáno zejména bohatým prokrvením jazyka, rovnováhou bakteriálního osídlení v dutině ústní. Též přítomností látek bojujících proti infekci, které jsou obsaženy ve slinách. Tím chci říci, že speciální péče není téměř potřebná. Stačí dodržovat ústní hygienu, je možné dutinu ústní proplachovat protizánětlivými roztoky. Vhodný je například odvar z heřmánku. Po aplikaci doporučuji cucat v ústech led, neboť omezí bolestivost a snižuje rozvoj otoku, který aplikaci šperku provází.

V okolí uzdičky se skutečně nacházejí vývody slinných žláz. Domnívám se, že při příliš hluboké aplikaci, by mohlo dojít k jejich narušení. Též otok, který po aplikaci přechodně vznikne, může přechodně narušit jejich funkci, ale bez trvalých následků. Je potřeba vzít na vědomí, že aplikace šperku do této lokalizace je o něco rizikovější než běžná aplikace do střední čáry jazyka.