I když mám přístup pana Uzla k sexuálním tématům docela rád, v tomto případě mé nadšení nebylo tak zdařilé. Není se čemu divit. Článek patří, řekl bych, do skupiny pochybovačných a odsuzujících tezí, kterých už bylo otištěno docela dost. Jeho pohled na danou věc nezachrání ani jeho poslední věta, že zdravotní rizika profesionálně provedeného zákroku s následnou péčí nejsou příliš vysoká.

            Ale pojďme raději zpět k počátku Uzlova článku. Jeho vůbec první věta je vlastně otázkou, proč lidé podstupují nepohodlný a někdy bolestivý piercing. Což může ve čtenáři vzbuzovat odpor k „sebepoškozování“ a taktéž jej utvrdit v mylném názoru, že si piercing nechávají aplikovat pouze lidé se sklonem k masochismu. A nakolik je piercing nepohodlný lze taktéž spekulovat. Pokud si někteří pacienti pana Uzla stěžují na „nepohodlnost“ svých piercingů, neznamená to, že tato „nepohodlnost“ je zavazující a že k piercingu neoddělitelně patří. Ba právě naopak. Je na zvážení a zkušenostech jednotlivých piercerů, zda-li tomu či onomu člověku piercing tam či onam doporučí. Mnohdy se může stát, že daný jedinec nemá dostatek tkáně pro aplikaci piercingu a pokud bude přesto (buď na naléhání zákazníka nebo díky nezkušenosti piercera) piercingový šperk aplikován, může se dostavit ona „nepohodlnost“. Ta však může být vyvolána taktéž nevhodně použitým šperkem či nevhodně voleným materiálem při první, tedy čerstvé aplikaci.

            Taktéž s názorem pana Uzla, že některá místa pro aplikaci piercingu jsou kuriózní, nelze souhlasit. Použití takovéhoto termínu je krokem zpět v naší moderní společnosti. I když je pravda, že v jistých dobách bylo také kuriózní od žen nošení pánských kalhot. Tato kuriozita je však dnes běžnou součástí ve společnosti.

A také samotný termín použitý autorem, že místa, kam si některé ženy dají zamontovat šperk, vyvolává spíše nechuť a odpor k piercingu. Přeci jenom v běžné terminologii je spíše běžné používat slovo „montovat“ ve spojení s jinou činností, než-li je piercing. Montujeme například žárovku, dělníci jezdí na montáže apod.

Plně však souhlasím se stanoviskem, že je nutné si ověřit, zda-li salón používá sterilizační přístroj, jehly na jedno použití a kvalitní šperky.

Pan Uzel uvádí případy, kdy měli lidé problémy s piercingem jazyka, kdy jim šperk dráždil zubní sklovinu a dásně. Bohužel ale neuvedl případ, že se v dnešní době začínají stále více aplikovat šperky z PTFE, které mají nižší koeficient tření než například led, jejich povrch je k dásním a zubům šetrný, čímž se možné komplikace snižují na minimum.

Co se týká názorů pana Uzla na genitální piercing, tam lze s mnohým uvedeným souhlasit. Je pravdou, že se místo může zdát po delší dobu citlivější, i proud moči se zejména u intimních piercingů u mužů (Prince Albert aj.) může změnit. Ale je také pravdou ,že všichni, kteří podobný piercing podstupují jsou s těmito věcmi seznámeni.

Avšak, stejně jak pan Uzel, i já nejsem nadšen. Pan Uzel není nadšen z toho, když se někdo přijde poradit o vhodnosti piercingu, já zase nejsem nadšen z neustálých pochybovačných a pro veřejnost odpuzujících názorů ze strany různých odborníků, jako je například MUDr. Uzel.

 Ing. Radek Fiksa