Paco Dientz Biomorphe

„Vždycky jsem chtěl být výtvarník, který dělá make up pro speciální efekty,“ říkal. Jeho hrdiny byli Rick Baker a Rob Bortin, pionýři transformačních efektů moderního filmu.

 

Držel se svého snu od mládí. „ Můj otec znal někoho, kdo byl hlavou oddělení maskérny na Kalifornské univerzitě na Long Brach,“ říká Dietz. „ Když mi bylo deset let, bylo mi umožněno, abych jeden den v týdnu trávil na katedře, kde jsem se mohl učit všemu. „ Mimo kurzů, které byly dostupné na střední škole, bylo právě toto důležitým rozšířením jeho výuky technik a dovedností, třebaže jeho otec byl sám umělec.

Doma ho povzbuzovali a podporovali. „ Dostal jsem tolik papíru, kolik jsem chtěl,“ říká.

Okolnostmi byl přiveden k práci na filmových efektech.  „Největší vliv jako umělec na mě měl Giger“, říká Dietz „a když jsem byl ještě dítě – a to byl úplně jiný svět -  opravdu měli vystavený kus z „Vetřelce“ v tomto muzeu. Šel jsem chodbou z Vetřelce. Myslím, že myšlenka toho prostředí byla tak hmatatelná, že mě to myslím ovlivnilo v mé umělecké dráze a způsobu, jak vidím věci. A také tetování která dělám: biomechaniku.

Moje kariéra byla odsunuta tetováním. „Byl jsem přemluven k tetování,“ říká. „Neměl jsem žádné tetování. Snažil jsem se dostat do businessu se speciálními filmovými efekty. Narazil jsem na holku, která pracovala pro tatéra a ona viděla nějaké mé kresby. Řekla mi, že by ten tatér mohl mít zájem o koupi nějakých mých kreseb a já jsem se vydal to zkusit. Ten tatér mě pak přemlouval k tomu, abych tetoval. Tetování mě ale nezajímalo, neměl jsem sám ani jedno.

Miller Cotton bylo jeho jméno a byl přesvědčivý. Dietz se nechal tetovat. „Odnesl jsem si to odsud,“ říká, ačkoli to nebylo úplně brilantní. Bylo to roku 1992 a učení bylo klasické. „ Bylo dobré, že jsem si takovým učením prošel,“ říká. Byly to motorkáři ze staré školy, „udělej to tak, tak to má být a pokud se ti to nelíbí, tak stáhni prdel.“ Toto mě předurčovalo k úspěchu.

 

V této době dělal Dientz několik levných filmů, ale tetování už bylo to důležité.  „Celá věc začala, když jsem potkal Millera Cottona a nechal se od něj potetovat. Bylo to tenkrát v módě. Neřešil jsem co by mohli tetování být, ale to co byla a všechno se pro mě najednou změnilo.

 

Sedmatřicetiletý Dientz se 14-ti lety praxe v tetování, začal studovat výtvarné umění před třemi lety. „Dosáhl jsem bodu, kdy už jsem si nemyslel, že se mohu ještě zlepšoval sám,“ říká. Přihlásil se na soukromé hodiny malby.   

Hodiny olejové malby ho pomalu vedly k tvorbě soch. Jeden z kurzů se zabýval plánováním malby. „Museli jsme přijít s celým plánem rozvrhnutí malby,“ říká. „ Většina mých obrázků je orientována na fantasy. Opravdu jsem chtěl nějak používat správný model pro stíny a stínování, tak jsem se rozhodl udělat si maketu, což je malá soška. A když jsem takto začal, najednou jsem si uvědomil, že bych toto mohl užívat jako základ pro modely. A takto jsem začal.

Sochu jsem nazval „Přicházející,“ transformační hororový obrázek. A rozhodl ji přetvořit jako model. „Takže jsem udělal celou sochu,“ říká, „ neměl jsem ponětí co dělám, takže to doprovázelo mnoho chyb. Originál byl udělán z olejové hlíny. Potom jsem to musel rozřezat na kousky a každý z z nich odlít. Pokud by měl někdo ze zvědavosti zájem, poslal jsem nějaké obrázky do časopisu Kitbuilder. Byli tím ohromení a chtěli to vidět. Opravdu přijeli.

Na přivítání napsal pro ně Dietz článek a později dva další pro nové modely, které udělal. Jeho společnost, která vyrábí modely se jmenuje Bad Childhood. Prodává zatím tři různé druhy modelů a na dalším pracuje.

„Přicházející“ je největší, měří 13 palců na výšku a 17 palců na šířku.

Dientz vysvětluje svůj zájem v modelování: „Když si koupíš malbu, je to něčí obrázek, který si dáš prostě na zeď,“ říká. „To co je super na těchto modelech je, že každý se může podílet na tvorbě. Dostaneš sochu s modelovacím příslušenství. Komunita je docela malá, každý zná každého. TO co mám na tom rád, je že můžeš vidět a ocenit práci ostatních a případně se připojit. Výsledkem je něco, co jsi pomáhal vytvářet.

 

„Zjistil jsem že tyto všechny činnosti, malování, tvorba soch a tetování do sebe navzájem zapadají.,“ říká Dietz.

 

Dietz se do budoucnosti dívá optimisticky, „Tetování je prostě jiné,“ říká, neznám lidi, kteří jsou tetovaní a nezajímají se o tetování dál. Není to jako s piercingem, který si můžeš kdykoliv odstranit. Vypadá to, jako by se tetování mělo stát součástí kultury pro lidi, kteří jsou silně tetováni.

 

A po 14 letech, které věnoval tetování je tetování stále populární. Poskytuje to umělecké uspokojení. „Opravdu rád hovořím s lidmi, „říká,“ snažím se jim porozumět, snažím se vykreslit na papír, to co mají pouze v hrubých obrysech v hlavě. Toto je nejzábavnější věc na tetování, slyšet od někoho „Tak tohle jsem přesně chtěl,“ nebo „To je lepší, než jsem si sám představoval.

 

Podívejte se na Paca Dientze na www.badchildhood.com(pro modely) nebo www.gravenimagetattoo.net(pro cokoliv dalšího), 1398 W.EL Camino Real Suite E Mountain View CA 94040 nebo na pacoravenimagetattoo.net.