Příspěvky ku poznáni českého neolithu.

Píše Dr. J. Matiegka.

II. Hrob se skrčenou kostrou u Malých Žernosek. — Barvení těla a malování v době předhistorické.

Při zřizování plotu kolem zahrady nové školy v Malých Žerno-sekách u Lovosic nalezeny byly nepříliš hluboko zbytky kostry silně setlelé. Zlomky kostí zachovalých (malý kousek kosti lebeční, kus ramenní kosti, části obou holenních a oba klouby stehenních kostí a obě čéšky) jsou však silné zvápnělé a na povrchu pokryty vrstvou vápna ; ležely těsně pohromadě na malém místě; zvláště holenní kost a část stehenní kosti ležely podle sebe, z čehož soudím, že byla mrtvola v skrčené poloze pochována a že měla nohy k trupu přitaženy. Z položení kostí domníval jsem se dále, že ležela mrtvola na levém boku.

U kostry nalezen byl kamenný, broušený klín, 7.5 cm. dlouhý a na ostří 3.7 cm. široký, a hrdlo nádoby, která měla patrně pohár -kovitý tvar, v našem neolithu dosti hojný. Kolem hrdla běží 8 dvojitých řádek krátkých, šikmých teček (ornament šňůrový), z nichž však nejhořejší a nejdolejší přetlačeny jsou ornamentem v podobě rybí kostice, t. j. dvěma řadami delších čárek k sobě šikmě postavených. Ostatní část nádoby se asi rozdrobila následkem tlaku půdy.

Pozoruhodno jest, že byla kost ramenní na větším místě pod povrchní vrstvou vápenitou zbarvena skvrnami čerstvě červenými1). Při chemickém rozboru objevila se barva tato rumělkou.

Na červeně zbarvené kosti lidské v hrobech se již častěji uhodilo, ale ve větším počtu děkují kosti svou barvu pouze okolní půdě, v níž bývají uloženy místy i celé vrstvy železité, z nichž se pak barvivo snadno na kosti může dostati. I železné milodary mohou míti týž účinek, třeba by samy vlivem vlhkosti úplně byly zničeny. Někdy však nedovoluje okolí takové vysvětlení, barvivo bývá někdy úmyslně ještě v kusech do hrobu uloženo, a to někdy i barvivo zcela cizí, z ciziny pocházející, na př. rumělka.2)

Sem patří především nálezy v ruských kurhanech (smělských, z gubernie kievské, běloozerských z gubernie chersonské atd.)- V kur-hanu ryžanovském (č. 5.) bylo na kostech barvy v síle až '/a cm.3) Podobné nálezy učiněny byly dále ve Francii, v Belgii (jeskyně la Běche aux roches), v Anglii, v Španělsku, v Itálii. V hrobě u Sgurgoly (Itálie) nalezena byla lebka na přední straně (a 2 šípy) rumělkou zbarvená; podobného cosi zjistilo se na kostře a okolních zbraních z jeskyně „Balzi-Kossi" u Mentonu, nu kostech z jeskyně „Arena Candide" (poblíže Finale). Pigorini4) vyslovil tu mínění, že byly kosti zbaveny masa a potom barvou natřeny a do hrobu uloženy, při čemž se odvolává na podobné zvyky u obyvatelů ostrova Tahiti, Nového Zélandu a 1-íové Guiney.

Jest možno, že by některé nálezy dovolily skutečně tento výklad, vzhledem na moderní ethnografické parallely; nicméně však zůstává provádění podobného zvyku — obarvení kostí a lebek dříve zbavených měkkých částí — tak nepřirozené a zvyk sám tak těžko vysvětlitelný, že připustíme vždy raději jiný výklad, zvlášť má-li do sebe více pravděpodobnosti než předešlý. Tu lze především mysliti na zbarvení kostí látkami barevnými z nejbližšího okolí do nich vniklých, t. j. ze šatů mrtvoly zahalujících a z vlastní kůže mrtvoly, barvou potřené, zvláště byla-li barva natřena ve vrstvách silnějších, jak to někdy u divochů zvykem bývá.5) Některá tato barviva se velmi dobře zachovávají a přirozeně se usazují po rozpadnutí měkkých částí těla na kostech; v porósní hmotě kostí se dobře zachytí, kdežto z okolní půdy časem bývají vymyty tak, že je nelze •v ní ani dokázati. — Barva na kostech může proto velmi dobře pocházeti z barvy, kterouž bylo tělo pomalováno, a jest jaksi důkazem, že v předhistorické době člověk používal barvy buif pro okrasu svého šatstva, nebo ještě spíše k ozdobě těla malováním a tetováním. Pro to svědčí též nálezy hrud barevných a střepů barvou potřísněných. Chovám ve své sbírce několik střepů z neolithických jam u Litoměřic, •o nichž později zprávu podám, červenou barvou zbarvených, dále několik kostí a zlomek mlatu kamenného, který, jak se zdá, k rozetření červené barvy sloužil, oboje pocházející z jam mezi Lhotou a M. Žernoseky. Vedle podobně zbarvených střepů nalezl J. Delgado •v jeskyni u Fuťninhy blíže Peniche ubroušené kosti (i lidské), které ,po jeho náhledu sloužily k roztírání barev.

Hroudy barviva byly pak hojně nalezeny jak v mnohých diluvial-ních stanicích (Výpustek, Kostelík, Předmostí, Sehuasenried, Martinshöhle u Letbmathe atd.), tak i v jamách a hrobech z dob mladších. Jsou to hlavně kusy tuhy, bílého vápna (křídy), dále haematit a limonit, červený okr.

Vedle těchto nálezů svědčí ještě pak celá řada okolností o tom, že předhistorický člověk své tělo maloval a tetoval; neb tetování není nic jiného, než napouštění kůže barvou tak, že se docílí barvení nezničitelného, t. j. barva se vpouští do četných jemných ran obyčejně pomocí zvláštních nástrojů v podobě jehel (těsně vedle sebe postavených. 6) Lartet7) měl také skutečně některé předměty z jeskyně aurignacské, zhotovené z kostí a z parohů za nástroje k tetování určené; ale je ovšem dovolen také jiný výklad, neboť stejným právem mohly by se i některé jemné nožíky pazourkové za podobné nástroje prohlásiti.

Pro oblibu malování a tetování těla v pravěku mluví především rozšířenost těchto obyčejů po všech zemích necivilisovaných a civilisovaných v nynější době; vzpomeňme si jen, jak hojné jest ještě nyní u vojáků, námořníků atd. Joest má i barvení tváří našich krásek za zbytky původního malování těla.8) Zvyk sám má svůj původ v zvláštní touze lidské, vše na sobě okrašlovati. Tato záliba jest vlastností primitivního člověka vůbec a mizí jen velmi pozvolna s pokrokem vzdělanosti. Také nalézáme zálibu v tetování vyvinutou u dětí, jak snad každý ze svého mládí ví.9) — TJ vojáků a jistých řemeslníků vyskytuje se hojné tetování a má pak často — jako u některých divochů: — význam pospolitosti.

Také u zločinců a u prostituovaných — obě třídy jeví dosti podobnosti s primitivním člověkem — jest tetování tak rozšířeno, že-bývá jako Charakteristiken zločinného typu uváděno.10) Předhistorický člověk měl i v tomto směru jistě stejné názory a záliby, tak že již z této příčiny předpokládati musíme u něho zvyk se malovati a tetovati.

O tom zachovaly se nám i přímé zprávy starých spisovatelů. Tak si malovali a tetovali těla staří Asyrové,11) Mosynoikové v Malé Asii,12) Dákové a Sarmatové v jižním Eusku, Uhersku a Polsku,13)-Thrakové, u nichž platilo tetování za odznak vznešenosti, l4) Aga-thyrsové v dnešním Sedmihradsku,15) Japodové,16) Feničané, Egypťané17) a Libyové (kdežto židům bylo tetování Mojžíšem zapovězeno,1 8> Britové19), Skotové20 a Belgové.21)

Řečtí a římští sedláci a vinaři barvili ne pouze sochy svýcb nejmilejších bohů (Phalla a Baccha) suříkem, nýbrž při jejich slavnostech své obličeje, což teprve zavedením škrabošek přestalo. Také-římští triumfatoři se natírali rumělkou, což Plinius odvozuje od zvyku sošky Jupiterovy červeně natírati,22) Také v první době křesťanstva bylo tetování často použito lk označení vyznavačů nové víry.23)

Konečně se zachovaly do dnešního dne jisté starodávné prostonárodní zvyky a hry, při kterých se obyčejně obličej neb i ruce natírají barvou, což se rovná úplně malování těla u divochů při slavnostech aneb před bojem. Často ovšem nahradila původní malbu škraboška.44)

Původ zvyku, tělo malovati a tetovati, jest tak jedaoduchý a .příčiny tak mnohostranné, že není zapotřebí hledati jediné středisko anebo východiště pro něj; naopak můžeme směle připustiti, že ;zvyk ten povstal samovolně na mnohých místech. Mezi příčinami, které pak jej vyvolaly a udržovaly, uvádějí se následující:

1. Člověk hleděl potíráním kůže tělo chrániti proti vlivům přírody, hlavně vlhkosti a zimy, jak do dneška činí mnozí divoši po-jnocí smíšeniny oleje a hlíny.

2. Podobný povlak poskytuje ochranu proti hmyzu; tak se chrání někteří obyvatelé brasilští proti moskytům.

3. Malování a tetování nahrazuje šat a domněle zakrývá nahotu.

4. Malované a vyleptané značky udávají příslušnost jednotlivců lk jistým kmenům, a

5. jsou někdy odznaky náboženskými, majíce chrániti proti zlým duchům a různým nehodám.

6. Malováním a tetováním se změní úplně vzezření a má se jím proto, vyvolávati někdy hrůza u nepřátel; nejčastěji však hledí se tímto způsobem zvýšiti tělesná krása, ovšem že často dle vkusu nám zcela cizího.25)

Z uvedených příčin jest také vysvětlitelno, proč se barvení těla a tetování nejvíce provozuje u národů, kteří se nedostatečně šatí, neboť tam právě částečně nahrazuje oblek. Jinak ztrácejí oba zvyky úplně svůj význam.26) Při úplném obleku zbývají pak jen ruce a obličej a u našich dam pouze tento k malování.

Zajímavo je ještě, že byl dle všeho smysl pro barvy u prae* historického člověka jen částečně vyvinut. Poslední léta zajímalo se více badatelů o tuto otázku, vyvolanou známou theorií Gladstona, jenž-ve svém spise „Studies on Homer and the Homeric Age" (Londýn^ 1858) snažil se dokazovati, že ještě Homér nedospěl při ohromné své bohatosti slov tak daleko, aby označoval barvu zelenou a modrou. Homér nezná ještě na př. modré nebe, modravou vodu, zeleň stromů. Tuto theorii o postupném vývinu smyslu pro barvy hájili později ve směru Gladstonově i jiní, na příklad L. Geiger, Günther, Weiss, G. Magnus; jiní ji zase odpírali (Grant Allen, Marty, Steinthal, Jäger, Krause). Dle všeho však skutečně vývin smyslu pro barvy dál se postupně, a to tak, že nejdříve člověk rozeznával a zajímal se pro* barvu červenou, pak pro žlutou a konečně modrou a zelenou.

 

1) Nedaleko od tohoto hrobu objeven byl jiný hrob neolithický, prozkoumaný p. R. z Weinzierlu, který o něm podal zvláštní zprávu. Jednalo se tu o sedícího bobkaře sa silně dolichocefalní lebkou; provrtaný, čtyřhranný plátek z mirsle přibrousený byl jediným jeho milodarem. (R. v, Weinzierl: Die Ansiedlungen d. neol. Culturepoche in u. um Lobositz, Sep.-Abdr. a. d. Mitth. d. n.-böhm. Excurs.-Clubs XVII. p. 5.)
2) Voss nalezl v neolithiekém hrobě u Braushainu (okr. Zeitz) kus rudky. (Corr.-Bl. d. a. Ges. 1886. II. 152.)
3) Niederle. Lidstvo v době předli. 1893, str. 176.4
4) Congr. intern, , str. 312. — Srv. též Niederle : Lidstvo v době předh. 1893, str. 176.

5) Také mumie peruánské bývají natřeny silnou vrstvou červené barvy (Reiss u. Stübel: Das Todtenfeld von Ancon. Text k tab. 29.)
6) Tedy bodáním; kromě toho se tetuje nožíky, tedy malými řezy, a konečně vpalováním.
7) Annales des Sciences nátur. 4. ser. Zool. XV.
8) Das Tätoviren, Körperbemalen etc. str. 12. Že užírání líčidel v dámském světě nepovstalo během posledních století, nýbrž se traduje od ne-pamětných dob, svědčí skutečně pro náhled, dle něhož jest to dědictví po malovaných předcích pravěku.

9) Školáci se tetují pérem a inkoustem.
10) Lombroso: Der Verbrecher str. 254. Dealbertis: II tatuaggíonelle prostitute. Genová, 1888. 11) Lucianus: neqi tfjv Svgtrji freóv vol. III. Ed. Steret. Dindorf LXII. 59-
12) Xenoplion: Anabasis V. 4. 32. malovali svým dětem záda a tetovali na. prsa květiny.
13) Plinius: Híst. nat. XXII. 1.
14) Herodot V. 6., Strabo VII. 5. § á. str. 315.
15) Herodot IV. 104; Strabo VIL 314; Pomponius Mela; de situ orbis II.-]. § 10.
16) Strabo 1. c.
17) Joest (1. c. 43) popírá ovšem tetování u Egypťanů, ale malování připouští; také mrtvola krále Eamsa II. měla červeně zbarvené ruce. — Líčidlo na oči bylo a jest velmi rozšířeno v Orientu. (Verh. d. Berl. Ges. f. A., E. u. Ü. 1888. 210, 340, 417, 574. — 1890. 47 atd.)
18) Faulmann: Culturgeschichte str. 207 a 317,
19) Caesar, de bell. Gall: V. 14. — Tacitus, Agricola cap. II. — Tertull. de Vel. Virg. cap. X. 199. — Dle Herrodiaua (Děj. cis. III. 14. Justus-Solinus: Polyhist. cap. 35. str. 254) malovali Britové svá těla „vyleptanými pestrými obrazy a tvary různých zvířat".
20) Isiodor, Etymologica XIX. 32. 7.
21) Dle Properce.
22) Joesst: Verh. a. Berl.. Ges. f. A., E. ü. U. 1838. 412—413

23) Joesst: Tätowieren etc. 1. c. str. 103; tamtéž (str. 105) viz příklady označování otroků, zajatců a zločinců tetovanými a vpalovanými značkami v dobách minulých a nynějších, což lze míti za „zrůdnost a zneužívání" tohoto mravu.
24) Joest (Tätowieren 1. c. str. 22) připomíná bulharský tanec „horo", při němž tančící dívky si barví obličej bílou a červenou barvou, která jest natřena na dome, před nimž se tanec provozuje.
25) Tak uvádí Joest, jak dívky bečuanské se svými červeně natřenými nosy koketovaly. .Dle Bougainvilla věnují prý dámy na ostrově Tahiti zadní části svého; těla tutéž pozornost a péči, jako francouzské dámy svým tvářím.
26) Tetování u národů sibiřských pokládá B. André (Eevue ďEthn. Paris, l882. I. 860) za přežitek z doby, kdy chodívali ještě nazí; Joest (Tätowieren etc. 1. c. str. 57) to však lépe vysvětluje tím, že obyvatelé těchto, jinak chladných končin chodí ve svých chýších s obnaženým tělem aneb alespoň hrudníkem.

 

Zdroj: Casopis cesky lid IV.