Maorské MOKO

 

Myslel jsem, že jenom náčelníci nosí Moko? 
Ne! Většina lidí v tradiční společnosti nosí určitou formu Moko. Ale jenom náčelníci nosí Moko pro náčelníky.  Kdybyste byl zahradník nebo válečník, nosil byste to, co by bylo vhodné pro vás a pro to, kým jste.  

Ale Moko si musíte zasloužit, ne? 
Ano! A první oblast, kde si můžete získat Moko, je ve vaši vlastní rodině.  Abyste mohl zvýšit hodnotu tetování, které nosíte, musíte dosáhnout něčeho, o čem si vaše rodina myslí, že je cenné. Abyste šli ještě dál, musíte dosáhnout něčeho, o čem si myslí hapu, že je to cenné, a tak dále a tak dále. Pokud  vás vaše  rodina považuje za svého vůdce, pak získáte Moko za to.  Pokud si myslí, že jste jejich učenec a vědec, pak získáte označení právě pro to. Pokud jste jejich hlavní zahradník, tak právě takové označení dostanete.

Musíte se vzdát kouření, pití apod.? 
Ne! Mnoho starších žen od přelomu devatenáctého a dvacátého století, které nosily Moko, také kouřily tabák a pily whiskey nebo nějaký jiný alkohol. Také hrály hazardní hry a i nadále měly sexuální vztahy, pokud mohly.  Nic moc se v jejich životech nezměnilo.

Je Moko tapu? 
Jenom při procesu jeho vytetovávání!  Když se Moko tetuje do kůže, je nevyhnutelné, že se rozlije krev. Je to ta krev, která je tapu.  Je to podobné jako v případě, kdy má žena svůj měsíční cyklus a během doby své menstruace je z kulturního hlediska v extrémním stavu tapu.

Používala stará metoda dláto?
Ano. To se nazývalo "Uhi", avšak existují různé druhy uhi, které dosahují různých odlišných výsledků. "Uhi-mata-hae" bylo rovné vroubené dláto, které zanechávalo rýhu. "Uhi matarau" bylo dlátu hřebínkového typu se zubatým okrajem, které nechávalo kůži hladkou. Oba tyto typy byly zaráženy do kůže paličkou.

Ještě stále se dlátová metoda používá?
Ano! Maorové, Samoané a jiné Polynézské národnosti ještě stále používají tradiční nástroje a metody, nejvíce Samoané.

Bolí to? 
Přijde na to.  Každá osoba má jiný práh bolesti, dokonce i s jehlami. Jako příjemce obou tetování, s jehlami i dlátem,  vás můžu  ubezpečit, že bych osobně vždy raději preferoval dláto nad jehlou. Avšak vždycky k tomu patří určitá omezenější úroveň bolesti, ať už to bylo tetováno jehlami nebo dlátem.

Když jsem Maori a chci Moko, co můžu dostat? 
Můžete získat jakýkoliv typ Moko, který  se vám zlíbí, v závislosti na tom,  jak moc si vás lidé považují ze sociálního a kulturního hlediska. Avšak upozorňuji, že obličejové Moko může vyžadovat souhlasy z vaší rodiny, stejně jako zjištění  skutečnosti, jakými kulturními strategiemi se řídí vaši zaměstnavatelé. 

Potřebuji ještě něco jiného, než mohu získat Moko? 
Ideální je mít vaši whakapapu nebo-li genealogii. A pokud ji musíte mít, pak by od vás také bylo moudré, abyste si vyžádal souhlas od ostatních lidí, kteří mají tu samou whakapapu. Vaše rodina.

Může někdo, kdo není Maori, jako třeba Robbie Williams, nosit Moko? 
Z hlediska kultury je to nevhodné a odpověď by tedy měla znít ne. Přesto tradičně nemaorští lidé nosili Moko od chvíle, kdy se usadili na Novém Zélandu. Rutherford a Barnet Burns jsou 2 příklady.  Je jasné, že Rutherford a Burns nikdy nemohli splnit požadavek mít whakapapu, takže jejich Moko bylo založené na něčem jiném, než je whakapapa.  Ve skutečnosti v případě Burnse to byla tak, že byl cenným přispěvatelem komunitě, do které se oženil, takže jeho Moko bylo očividně založeno na jeho zásluhách místo na jeho dědictví po předcích.

Takže to znamená, že to, co nosí Robbie Williams nebo jakákoliv jiná nemaorská osoba, není Moko? 
Jednoduše řečeno ano, není to Moko! Jeden z klíčových rozdílů mezi  Moko minulosti a Moko současnosti je ten „proces“.  My, ve srovnání s našimi předky, už nežijeme tím sbližujícím vesnickým životním stylem s každodenními interakcemi se širší rodinou, takže nám chybí příležitosti k "procesu." Jeho základem je požadavek mít  genealogii, která očividně  zahrnuje mnohé další osoby.  Proto musíme nejdříve "žádat o souhlas." Takže v zásadě lze říct, že pokud to postrádá úsilí učinit něco pro komunitu a nebo zmíněný proces,  jednoduše to není Moko.

No ale kdybych si třeba chtěl na paži vytetovat své děti, mohl bych takové rozhodnutí udělat, ne? 
No, to nás vede k jinému problému. Tradičně nebyly živí lidé vyřezáváni ani tetování jako Moko.  Například kolik řezeb jste viděl  ve vyřezávaném domě, které by představovaly živé lidi? Žádné!  Tradicí nikdy nebylo  vyřezávat nebo tetovat ve formě Moko obrazy živých.

Takže  nemůžu mít vytetované své děti? 
Ano, můžete,  ale podle určitých interpretací to prostě není  Moko, pokud tedy zde samozřejmě není  převládající souhlas rodiny nebo hapu. 

Je zde hodně Ta Moko umělců? 
Ano, nějací jsou. Tairawhiti  mají asi 10-12 umělců.  Daleký sever má 2.  Auckland má asi10. Waikato/King Country má 6. Celá Bay of Plenty (Zátoka hojnosti) má asi 7. Hawkes Bay má 3. Taranaki má 2. Horowhenua má asi 3. Wairarapa má 1. Christchurch, reprezentující v zásadě celý South Island (Jižní Ostrov), má také 3. Ale jsem si jistý, že je jich víc.

Jsou mnozí z nich "amatérští" tetovači? 
Pokud se na to díváte z pohledu tetovacího průmyslu,  ANO! Avšak existuje veliký rozdíl mezi tetováním a  Moko. Takže když se podíváte z pohledu kultury Moko, NE! To samé platí pro řezbáře. Někteří řezbáři jsou velice úspěšní a jiní nejsou.  Ale to neznamená, že řezbář, který je méně úspěšný, je o něco méně řezbář než ten úspěšnější. Nejen to, také musíme mít na paměti, že naši dřívější umělci z počátku dvacátého století a dříve, vytvářeli své Moko v Marae a v domovech lidí.  To z nich nebo z nás nečiní o nic méně Moko umělce, než  jsou ti šťastní, kteří tvoří v Obchodě  nebo ve Studiu.

Jestli je zde "jasný rozdíl mezi  tetováním a Moko",  který to je? 
Tetování  zahrnuje vypůjčené multikulturní umělecké formy zdobení kůže, ale není spojeno s žádnou kulturou, zvyky ani genealogií té spousty forem. Moko je naopak zrozené z whakapapy nebo-li genealogie, která jej ovládá. Má na rozdíl od tetování svůj vlastní, relativně přísný soubor pravidel svého praktikování, kterým se většina umělců řídí.  Praví tetovači budou nesouhlasit, ale pokud  nemají přehled o kultuře Moko a/nebo nepřejímají kultury vypůjčených uměleckých forem, jejich nesouhlas nemůže plynout z objektivního pohledu.

Má Moko whakapapu? 
Ano. Moko pochází od maorského boha zemětřesení a vulkanické činnosti, zvaného Ruau-MOKO. Bylo předáváno mezi generacemi a nakonec skončilo u člověka jménem Mataora. Ten jej přinesl do lidského světa a od té doby Moko jenom kvete.

Je Moko současnosti stejné jako Moko dávné minulosti? 
Je jasné, že velká jeho část stejná být nemůže, protože naše životy obecně jsou jiné než ty v minulosti.  Kdyby byly stejné naše životy, předpokládám, že by Moko asi také zůstalo stejné.  Ale jednoduše tomu tak není. Moko je pouze součástí životního stylu nebo kultury, ze které vzešlo.  Pokud se změní kultura, změní se i Moko. A opět můžeme vidět, že řezby z 19. století jsou očividně jiné  než ze století jedenadvacátého.  Jenom díky změnám v životním stylu.  Mnozí lidé předpokládají, že ženské Moko na bradě je jediné ženské Moko, ale toto konkrétní Moko je relativně mladé v porovnání s jinými.  Nikdy nepřišlo z Hawaiki, ale  dost se rozvinulo v maorské osadě   Aotearoa.  Jsem si jistý, že za dalších 10-20 let bude Moko vypadat jinak a znamenat něco úplně jiného než dnes.

Není to tak, že Moko vymřelo a jestli ano, proč?
Mužské obličejové a tělní Moko opravdu vymřelo!  Avšak ne tak ženské bradové.  Jeden z faktorů, který přispěl k jeho zániku, byl zákon z roku 1908 Tohunga Suppression Act, který byl primárně napsán jako zákon, který má pomoci ochránit Maory od  jisté smrti způsobené jejich loajalitou ke svému tohungovi. V té době převládala epidemie z cizích nemocí, které mohly být vyléčeny pouze skutečnými doktory a správnými léky. Takže navštěvovat místního tohunga bylo zákonem zakázáno. Problém byl v tom, že  to zahrnovalo i  Tohungovo Ta-Moko. Dalším sporným bodem dlátového Moko bylo, že trvalo déle, než se vyléčilo. Až měsíce. To ke konci 19. a na počátku 20. století, kdy byly životní podmínky Maorů  velice špatné a ubohé, znamenalo, že příjemci Moko byli náchylnější k infekci a smrti.  Proto Ministerstvo zdravotnictví přišlo se zákonnými požadavky, aby se dláta už nepoužívala jako nástroj k tetování.

Byli Maorové jediní lidé, kteří vytvářeli rýhovité linie dlátem?  
Ano. Také existují metody, které převládají na Borneu a u jiných domorodých ras, které používají  skarifikaci (naříznutí povrchu kůže), aby vznikly jizvové vzorce,  které jsou místo rýhování zvedány. Také existovali jiní domorodí lidé, kteří vypracovali své umění zdobení kůže na obličeji.  Avšak maorská forma Moko byla známá svými rýhovanými obarvenými liniemi. 

Četl jsem, že zde existovala i značení pro otroky. Je to pravda? 
Ano. Avšak to nebylo z jejich volby. Mnozí lidé vzatí do zajetí byli přinuceni nosit trvalá označení svého otroctví.  Mnozí odmítli nechat si tato označení udělat a tím si vědomě vybrali smrt raději než otroctví.

Takže jaké bylo použití Moko? 
Moko bylo používáno k rozlišení osob tím, že ukazovalo jejich konkrétní úspěchy, postavení a genealogii. Také dělilo lidi do skupin, protože poukazovalo na jejich podobnosti a shody, to byla skupinová označení rodiny nebo hapu.  Celkově bylo Moko formou osobní identifikace a životopisu.  

Co když chci nosit Moko ve stylu svého kmene?
Původ kmenového stylu je u konkrétního umělce. Například v 18. a 19. století tu byla skupina řezbářů Iwirakau, kteří vyřezávali většinu domů sloužících k setkávání lidí v oblasti Ngati Porou, a ti se naučili svůj styl od Hone Taahu. Tak si lidé po dvou generacích mysleli, že řezbářský styl Iwirakau je styl Ngati Porou. Většina netušila, že existují tři styly v širším kmenovém okrese Ngati Porou. Avšak všechny složky tohoto stylu existují i jinde.  To samé platí pro Moko. Tame Poata, přestože byl z oblasti Ngati Ira a Ngati Porou Východního Pobřeží,  Moko hodně ve své době používal  jak v okrese Tuhoe, tak v Apanui, Kahungunu a Waikato. Otázkou je: Je styl Moko, který používal, styl Tuhoe, Apanui, Kahungunu, Waikato nebo styl Poata? Protože zahrnuje příliš mnoho kmenů, očividně to NENÍ kmenový styl. Takže  je chápan jako styl Poata. Avšak to neznamená, že byste nemohli převzít styl,  ať už Poata, Wharepu, Tuhi nebo Herewini, který převládá v přidružené oblasti vašeho kmene. 

Co když někdo získal status Moko a potom se proti svému označení prohřešil?
O mnoho let dříve naši předkové žili jako whanau a hapu, takže kontrola těchto statutů byla prováděna denně a pečlivě.  Pokud nositel porušil pravidla určená pro nositele konkrétních označení, trest za to byl velmi tvrdý, takže se to málokdy stávalo bez platného důvodu.  Dnes, protože už nežijeme v onom stylu, postrádáme struktury a systémy, které by tuto situaci kontrolovaly.  Takže i když můžeme obdržet nebo udělit souhlas k udělení statutu, nejsme řízeni systémem, který by podporoval udržování statutu.  Důsledky porušení pravidel dnes při nejhorším přinesou mírnější výčitku od naší rodiny. Takže potřebujeme - jako rodina a jako možní nositelé Moko - přijmout odpovědnost a následky za jakákoliv selhání v požadavcích, které na nás Moko klade.  Bylo by potřeba nepouštět se do Moko bez přesvědčení a zavázání se.

Takže co vlastně designy Moka znamenají?
Na tuto otázku není snadné odpovědět, protože neexistují žádné definitivní významy pro žádný individuální typ designu. Protože se designy sami o sobě liší místo od místa a umělec od umělce,  liší se i jejich významy.  Avšak obecně lze říct, že jsou zde běžné designy a umístění, které se pravidelně vyskytují u všech kmenů a umělců.
V tomto případě existuje běžná shoda v tom, co znamená Koru.  Což zahrnuje takové koncepty jako zrození, růst, znovuzrození, opětovný růst, dědictví apod. Pak je zde forma, jakou jsou Koru umisťovány. To může vést k takovým složkám designu jako jsou Puhoro, Mango-pare atd. Člověk také musí brát v úvahu umístění, které  - jak už bylo řečeno -  je  pravidelným jevem a tak musí souhlasit s významem, které má v dané oblasti.  Například Puhoro znamenající "rychlost" je velice slučitelné s umístěním na nohou, které jsou běžným prostředkem pohybu.  Tyto designy jsou obvykle různé a potřebují více než jen ČKD (často kladené dotazy), aby bylo možné je vysvětlit.

Co když chci prostě jenom maorský obrázek a ne Moko? 
Existuje takový koncept známý jako "Kirituhi." Kirituhi se dá doslova přeložit jako "pokreslená kůže." 
Na rozdíl od Moko, které vyžaduje  proces souhlasu, genealogie a historické informace, Kirituhi  je pouhý design s maorským  tónováním, který se dá použít kdekoliv, z jakéhokoliv důvodu a na kohokoliv.  To neznamená, že Kirituhi nenese absolutně žádný význam, protože jakýkoliv jeho příjemce za pomoci zkušeného umělce může dát význam jakémukoliv designu.  Ale podle definice Moko, Kirituhi postrádá podmínky souhlasu, genealogie a historického významu.

Co když si přinesu vlastní design? 
Někteří Moko umělci započítávají "design" jako součást svých cen, takže když si přinesete vlastní design, umělec může z ceny odečíst pevnou částku, jako např.  20 dolarů z celkové ceny. Avšak někteří umělci své designy do ceny nezapočítávají a zpoplatňují pouhé aplikování, takže neodečtou z ceny žádnou částku.
Navíc pokud poskytnete umělci svůj vlastní umělecký design, umělec ho může chtít prostudovat nebo ho upravit. V mnoha případech lidé, kteří si přinesou vlastní design, nerozumí vyznění svalů a forem těla, takže tetovači nebo Moko umělci hledají, kde jsou v designu chyby spojené s těmito body na těle. Prosím přijměte nebo alespoň zvažte jakoukoliv radu, kterou dávají v souvislosti s designem poté, co ho prostudují. Pokud chcete vědět, zda jsou zde cenové slevy, když poskytnete vlastní obrazec, zeptejte se tetovače nebo Moko umělce a v rozumné míře se spolehněte na jejich úsudek.

Není obchodování s penězi například za kulturní předměty morálně špatný?
Pokud se otázka týká prodeje kulturních předmětů nebo kultury samotné, potom odpověď z pozice umělce by byla NE! Ideál, že maorský duševní majetek a umělecké výrobky nejsou životaschopnou a prodejnou komoditou, se zrodil hlavně jako reakce na jejich vykořisťování špatnými lidmi. Moko umělci nedávno poprvé spojili své síly, aby získali kontrolu nad vykořisťováním našeho duševního majetku spočívajícím v Moko. Avšak pro většinu Moko umělců je Moko zdrojem jejich obživy.  A historicky to tak s maorskými umělci bylo vždy.  Nejenom s maorskými umělci, s našimi lidmi obecně.  Například v minulosti mladý muž mohl cestovat na své krásně vyřezávané kánoi a navštívit spřátelený kmen. Uvidí tam krásnou mladou princeznu a oba po sobě navzájem zatouží.  Aby si získal přízeň její rodiny a její ruku pro manželství, nabídne svou krásně a ozdobně vyřezávanou kánoi jako dar. Toto je druh obchodu, který prováděli naši předkové. Nenabídl jim peníze, což je směnná jednotka současnosti, ale nabídl jim kánoi, což byla směnná jednotka tehdejší doby.  Takže ta samá věc, před kterou se dnes snažíme chránit naše poklady, je právě to, čím tehdy naše poklady byly.  Směnná jednotka obchodu.
Dokonce i v nedávnější době byl podobně placen Tame Poata svými více hapu orientovanými zákazníky  za své Moko služby, buď řezbami, potravou, oděvem nebo penězi. To přijímal jako zdroj své obživy.
Takže i když má ideál částečně pravdu tváří v tvář vykořisťování, kvůli tomuto ideálu také může nastat situace, kdy "vylijeme dítě i s vaničkou" a potrestáme tak sami sebe.