Malý piercingový rádce

Bolí to? Jak dlouho na to musím dávat pozor? Může se to zanítit? Jak najdu dobré piercingové studio? Smím se s novým piercingem sprchovat? Před prvním piercingovým sezením má člověk tisíc otázek.

Nejprve přemýšlet, potom si nechat udělat piercing
Pro mnohé dnes není cesta do piercingového studia o mnoho mimořádnější než návštěva u kadeřníka – avšak piercingy by měly být důkladně zváženy, pokud s nimi člověk chce mít hodně radosti a málo nepříjemností. Piercing je přece jenom zásah do těla a jeho vnějšího vzhledu. Při vybírání druhu piercingu by se mělo brát v úvahu několik rizik. Zde je jen několik příkladů: Velmi oblíbený piercing pupku je dost náročný na péči a vyžaduje ústupky při výběru oblečení (nesmí být příliš těsné), jakož i starostlivou péči po několik měsíců. Především Fanynky by neměly zapomínat, že mnoho piercingů jako v obočí, dolním rtu (Labret) nebo hřbetu nosu (Bridge) mohou zanechat v obličeji nehezké jizvy, až budou zase vyndány anebo vyrostou. V každém případě stojí za úvahu, že piercingy mohou i překážet, především při sportu. Důležité je také dbát na to, aby bylo pro piercing zvoleno správné roční období. Žádný plážový fanoušek by se jistě nechtěl na celé tělo jedno léto vzdát slunění nebo koupání na koupališti.
Tato upozornění nemají v žádném případě odrazovat od prvního piercingu. Jen – kdo předem dobře zváží následky, ten si může v případě pochybností ušetřit možné následky a nesnáze.

Výběr studia
Při provádění piercingu platí stejně jako při tetování : Není studio jako studio!!! Kdo hned neběží do co možná nejbližšího piercing studia, ale investuje trochu času do hledání profesionálního studia, ten má později více radosti a méně trápení se svým novým šperkem! V piercingovém studiu by se mělo dbát následujících bodů :

Jak se provádí piercing? Doufejme, že správnými sterilními jehlami na jedno použití. Pistole na dírky do uší mohou, pokud jsou částečně plastové, být nesterilizované, a proto mohou přenášet infekční nemoci. Konzultace by měla proběhnout beze spěchu a měla by obsahovat následující body:
Jsou vysvětlena rizika (nebezpečí poranění) a pozdější následky (jako jizvy). Zde by se mělo mluvit také o případných alergiích (na nikl, latex,…) a o celkovém zdravotním stavu, relevantních nemocech nebo eventuálním otěhotnění.

Z kterých materiálů mohou být šperky použité pro první aplikaci. S blížícím se vstupem do EU to bude pouze titan a PTFE (teflon).

Jak je piercer vyškolený? Má zkušenosti? Někdo, kdo provádí piercing jako své hlavní povolání v hojně navštěvovaném studiu, může s vysokou pravděpodobností spoléhat na své bohaté zkušenosti a ví, co je třeba dělat; i když se kvůli špatnému doléčení něco nepodaří.

Jak jsou čištěny nástroje? A co šperk? Každý šperk musí být před aplikací sterilizován. Piercer musí mít při manipulaci s nástroji vždy rukavice a ty si musí vyměnit, pokud např. zvedne telefon. K propichování se smí samozřejmě používat pouze jednotlivě originálně zabalené sterilní jehly. Po každé aplikaci by měl zákazník obdržet návod k péči.

Piercing u lékaře nebo ve studiu?
Mnozí, kdo by chtěli piercing, chtějí vsadit na jistotu a svěří se do rukou lékařů. Ti bezpochyby disponují obsáhlými vědomostmi o lidské anatomii a o hygieně. Navíc může člověk vycházet z toho, že lékař při případných komplikacích, jak oje třeba zánět, je kompetentní k tomu, aby pomohl radou i skutkem. Ovšem toto všechno jsou předpoklady, které jsou splňovány i v profesionálně pracujícím piercingovém studiu. V průběhu nervových drah a cév v dotyčných oblastech těla se profesionální pierceři (zdůrazňuji profesionální) dobře vyznají. Také pokud se týká hygieny – naprostá většina piercingových studií už dávno není za lékařskými ordinacemi v ničem pozadu. Rovněž následná péče, tedy rada při nastalých komplikacích, je u seriózních studií samozřejmostí, zvláště když nabídka studia, že poskytne pomoc při problémech, přece vůbec nevylučuje, že zákazník přesto může požádat o radu lékaře. Ovšem je také zela možné, že nějaký lékař z neznalosti piercingu sáhne po úplně špatných pomocných opatřeních – a například zanícený kroužek v pupku vystřihne, namísto aby ho docela jednoduše pomocí kleští otevřel. V piercingovém studiu je následná péče ostatně už zaplacena zároveň s piercingem – v lékařské ordinaci se musí sáhnout do kapsy znovu.

Piercer v dobře fungujícím studiu disponuje velkou rutinou, obzvláště při standardních typech piercingu jako v pupku, obočí, jazyku, zatímco lékař se k tomu vedle své normální praxe dostane spíš velmi zřídka – což v nepříznivém případě vede k právě k tomu, že je piercing posazen nakřivo a zdeformován. Také co se týče technického vybavení, mají zpravidla piercingová studia před lékařskými ordinacemi náskok. Tak se v seriózních studiích propichuje výhradně jednorázovými jehlami, zatímco z lékařských ordinací jsou známy případy, kdy byly piercingy „předříznuty“ skalpelem nebo kdy kanálky v pupku, chrupavce ucha nebo v nose byly „prostřeleny“ pistolí na ušní dírky. Tento jev zvlášť markantně ukazuje, že anatomie a hygiena jsou ve studiích respektovány ještě o něco víc. Pro seriózního piercera to patří zcela samozřejmě k základním vědomostem, zatímco ten nebo onen lékař, který se piercingem zabývá jen nepravidelně, zde za určitých okolností prozrazuje mezery ve svých vědomostech.

Otázka – lékař nebo piercingové studio? – se dá těžko jednoznačně zodpovědět. Neboť – bohužel – existuje také množství takzvaných piercigových studií, která výše uvedeným kritériím pro profesionální, seriózní studia neodpovídají a ve kterých se piercing provádí nehygienicky a bez potřebných odborných znalostí. Na druhé straně lékař, který se dále vzdělává se zřetelem na nejrůznější typy piercingu, materiály na šperky a metody následného ošetřování, je samozřejmě zcela schopen provádět profesionálně piercing – ovšem nabízí se zde otázka, kolik lékařů takové další vzdělání skutečně podstupuje.

Bolí to?
Když je jehla ostrá jako břitva protlačí pod kůží, způsobí to více či méně nepříjemný pocit. Avšak právě ostří moderních piercingových jehel dělá průnik rychlým a tím i snesitelným. Jakmile je jehla jednou skrz, cítí člověk už jen mírné pálení. Protažení šperku kanálkem může způsobit ještě jeden krátký záblesk bolesti a pak už je všechno pryč. Pokud jde hojení při správné péči hladce, jsou bolesti za několik málo dní zapomenuty.

Obecně platí za téměř zcela bezbolestný (při vpichu) piercing jazyka. Pravděpodobně odvádějí pozornost od bolestivosti vpichu kleště, pevně svírající jazyk. Zato ale fáze hojení je o něco nepříjemnější než u ostatních piercingů.

Piercingy ušního lalůčku, obočí, pupku i genitálu, při kterých je propíchnuto jen málo tkáně, platí za málo bolestivé, zatímco v nose při vpichu do tkáně chrupavky už nastupují pocity nepříjemnější. Také při piercingu chrupavky v uchu (Conch nebo Tragus) jakož i prsních bradavek ( u muže často více než u ženy) nebo při vpichu skrz citlivou předkožku klitorisu je však už velmi pro člověka pěkné, když bolest za několik okamžiků ustoupí.

Některá studia nabízejí mírné umrtvení prostředkem, který obsahuje účinnou látku Lidocain a je volně dostupný v lékárnách. Ten existuje jako krém na kůži, jako spray na sliznice a i jako gel. Po určité době působení se dostaví pocit znecitlivění ošetřeného místa na kůži. Enormně také pomáhá pevné přesvědčení, že piercing opravdu chcete mít. Kdo se vnitřně zdráhá, ten vytrpí určitě více bolesti.

zpracoval Radek Fiksa