Před časem se mi dostala do rukou kniha od německého cestovalo o indiánech Krao, je to jedna z mála publiakcí věnována tomuto kmeni, kde bylo možné potkat modifikace těla - jako je roztahování ušních lalůčků či malování těla pr orůzné příležitopsti. Bohužel už není doba pro to, vydat takovouto knihu v češtině, to by bylo možné snad ještě za komunismu, kdy pdoobných knih vycházelo mnoho a o některých se zde samozřejěm dozvíte.

 

Tady je malá ukázka z knihy:

 

Dětská slavnost

 

 

Nyní je tedy doba sucha konečně pryč. Když jsme na kanoi sjížděli Rio Araguaiu, o čemž podrobně podávám zprávu ve své knize „Daleká cesta v tropickém žáru“, smažili jsme se ve velkém vedru a přesto se cítili velice dobře. Dokážeme snést sluneční žár daleko lépe než zde usídlení míšenci. Jak často jsme je slyšeli vzdychat: „ V takovém vedru se přece nedá nic dělat!“ Pádlovali jsme, tahali těžké náklady, pečlivě se prodírali pralesem a několik dní jezdili na koni a ani jsme při tom nemrkli. Také Indiáni se cítí v době sucha dobře, jelikož žijí v nahotě a nepotí se.

 

Tato suchá a horká doba je za námi. Noci jsou velice citlivé a chladné, že staří v noci polehávají u ohně a děti v noci sténají zimou. Žádného Craa nenapadne se v noci přikrýt. Leží na svých lýkových rohožkách mrznou, nachladí se a kašlou. My se po půlnoci snažíme, co nejvíce se obalit svými dekami.

 

Někdy se také stane, že jsou velice chladné i dny. Jakmile se slunce schová za mraky a hrozí bouřky , pohání se nad celým táborem mráz. Je velice příjemné položit se do potoka, protože je zde voda teplejší než vzduch. Craové si ale pomáhájí také tak, že si o celé tělo třou červenou barvu Urucu. To má být dobré proti zimě. Někteři na sebe namalovali označení totemu a vypadají, jak kdyby na sobě měli černý dres.

 

Pomálování se je pro ně vše. Každý má také čas se tímto uměním zabývat. Buď se malují navzájem a nebo si sami tělo pomalují, jak jen je to možné, červené a černé pruhy. Někteří vypadají velice pěkně. Nejvíce se nám líbí chlapci a holčičky, v jejichž obličejích vypadají tyto pruhy spíše směšně.

 

Jednoho dne přiběhl zástup dětí, hlasitě křičíc z Mato. Všichni jsem vyběhli z chatrčí, protože nikdo z nás nevěděl, co se stalo. Děti, doraziv k nám se začaly chytat za ruce a postupovaly od chatrče k chatrči k nám. To v nás společně se staršími Indiány vyvolalo hlučný výbuch smíchu. Děti před námi stály jako malí čertíci. Obličej si pomalovaly děsivě bílou barvou a své vlasy si vytočily do růžků. „Co to má být ?“ ptáme se těch stojících k nám nejblíž. Ale oni také nevědí.

 

 „ My jsme zlí duchové!“ volají děti, snažíc se dělat děsivé grimasy. Rychle je fotím, mezitím, co se zase začínají chytat za ruce a pokračovat ve svém tažení duchů vesnicí. Tyto děti Indiánů mají mnohdy ty nejbláznivější nápady.

 

 

 připravil Radek Fiksa

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V domě masek

 

Už delší dobu připravují Indiáni velikou slavnost. Každý rok se opakují slavnosti, které souvisí se střídáním období sucha a období dešťů. Na další slavnost jsou potřeba masky, které mají podle starých zvyklostí představovat zlé duchy. V jedné chatrči, jenž se nachází za dalekým prostranstvím, daleko n náčelnické chatrči, vládne horlivá činnost. Vyrábění masek je činnost, týkající se pouze mužů. Každý Crao, procházející se Sertaem, pozoruje špičatý výhonek  palmy. Jestli- že nějaký najde přinese ho ihned domů. Zde ji upevní špičkou nahoru na kůl a stahuje z ní drobné, úzké pruhy z nichž se tkají masky na tanec, rohože na spaní a různé šperky. Dalo by se říci, že se jedná o velice tajuplnou činnost. Když se náčelníka zeptáme, kdy budou masky hotové, tak jen zacuká rameny a prohlásí: „Na Slavnosti!“

 

Indiáni vždy rádi něco poslouchají a stále na nás opakovaně naléhají, abychom jim něco pustili z našeho magnetofonového přístroje. Přestože musíme šetřit bateriemi uděláme jim čas od času radost a něco jim pustíme. Současně bych ale rád věděl, jaká hudne se jim líbí nejvíce. Evropská hudba všeho druhu je doteď velice nudila. Zkusili jsme to také s klasickou a moderní hudbou avšak bez úspěchu nejraději stejně poslouchají své vlastní zpěvy.