Tak jako všechny obory v našem okolí, tak také byznys zvaný „tattoo & piercing“ dosáhl velkého pokroku a to zejména v poslední letech, kdy zažívá období renesance. Dávno se stalo samozřejmostí používání jednorázových jehel a stejně tak nošení bez pudrových rukavic namísto klasických latexových, protože latex jest látkou, kterou můžeme vyvolat alergické reakce.

            Jak již bylo řečeno, pro tetování i piercing se používají jednorázové jehly, které se po aplikaci vyhazují do speciálních boxů na kontaminovaný odpad. Horkou novinkou se zejména v posledních měsících stal prodej již sterilních jehel na tetování zabalených ve speciálních obalech. Jedná se o obdobu balení jako u tzv. kanyl, které se používají ve zdravotnictví pro odběr krve. Nákup takovýchto jehel je vhodný zejména pro začínající studia, ale drtivá většina studií si jehly a příslušenství dezinfikuje a sterilizuje sama ve vlastních zařízeních.

Dezinfekce je jedním z pracovních postupů vedle sterilizace, díky kterému se, při přesném dodržování postupů, vyhýbáme možnosti přenosu různých infekcí do našeho organismu při provádění tetování nebo aplikaci piercingu resp. při narušení integrity lidské kůže. Mikroorganismy jsou všudypřítomné. Některé jsou pro lidský život nezbytné (dutiny ústní, pohlavních orgánů,…), některé jsou nezbytnou součástí potravin (sýry, pivo,…) a součástí půdy (tzv.půdní bakterie). Pouze část mikrobů je patogenních či potencionálně patogenních, tj. takových, které mohou u lidí a zvířat způsobit za určitých podmínek infekční onemocnění. Každý výskyt infekčního onemocnění předpokládá ZDROJ NÁKAZY (v našem případě použití nehygienických - tj. nedezinfikovaných a nesterilních - materiálů a pomůcek); CESTU PŘENOSU (použití těchto nehygienických pomůcek při aplikaci tetováže či šperku) a VNÍMAVÉHO JEDINCE (tedy zákazníka, který si nechá tímto nestandardním a neprofesionálním způsobem obrázek či šperk aplikovat).

A právě proto se proti vzniku infekce používá soubor opatření zahrnující dezinfekci, sterilizaci a mechanickou očistu. Používané postupy a prostředky k tomu používané jsou schváleny hlavním hygienikem České Republiky. Je nutné si uvědomit, že účinnost postupů a prostředků je před jejich uvedením do praxe testována standardními metodami jak laboratorně, tak také v praktických podmínkách (kontrolní metody jsou chemické a mikrobiologické). Při volbě postupu dezinfekce se vychází ze znalostí cest a mechanismů přenosu infekce a z možnosti ovlivnění účinnosti dezinfekce faktory vnějšího prostředí a odolností mikroorganismů. A proto hraje dezinfekce důležitou úlohu při opatřeních, jimiž se snažíme zevní prostředí zbavit choroboplodných zárodků.

Je to soubor opatření zneškodňující organismy pomocí fyzikálních, chemických nebo kombinovaných postupů na neživých předmětech, ve vnějším prostředí (voda, vzduch) a na neporušené pokožce. Dezinfekce se provádí bez vztahu ke konkrétnímu ohnisku nákazy, tedy také v době, kdy se infekční onemocnění nevyskytuje (tuto dezinfekci nazýváme ochrannou) a je součástí kompletních hygienických opatření.

Dezinfekci a sterilizaci bývá v poslední době nadřazován obecnější pojem dekontaminace, který znamená odstraňování původců z kontaminovaných předmětů nebo prostředí.

V systému opatření proti přenosným onemocněním zaujímá dezinfekce své významné místo. Míra její účinnosti je však často rozhodujícím způsobem závislá na plnění základních podmínek, jež můžeme shrnout pod obecný požadavek na odbornou indikaci dezinfekce. Co si je možno pod tímto pojmeme představit?

·        V prvé řadě je to důkladná znalost epidemiologie, především procesu šíření nákazy, což nám umožní zodpovědně posoudit úlohu, jakou mají dezinfekční opatření u jednotlivých infekcí nebo jejich skupin.

·        Další součástí dezinfekce je znalost teoreticko-mikrobiologických základů, do nichž patří například:

o       otázky přežívání mikroorganismů,

o       teorie dezinfekčního procesu

o       mechanismy, které se při usmrcování mikrobů uplatňují

·        Znalost dezinfekčních prostředků a metod jejich aplikace, která má vedle své stránky technické i své aspekty teoreticko-metodické.

            Význam dezinfekčních opatření u endogenních infekcí je mnohem menší než u exogenních. Ale i v rámci exogenních infekcí je význam dezinfekce v celém systému opatření různý. U přímého přenosu infekce může sehrát svoji rozhodující roli. Je to dáno do jisté míry i současným stavem a technickými možnostmi, ale vyplývá to i ze samotné podstaty procesu šíření nákazy.

Teoretické základy dezinfekce je nutné znát alespoň ve třech hlavních směrech:

·        Životaschopnost mikroorganismů a jejich přežití ve vnějším prostředí závisí za prvé na jejich vlastnostech a za druhé na prostředí, ve kterém se nacházejí. Z pohledu dezinfekce je takovou vlastností jejich rezistence. Ta může být obecná a různá dle typu mikroba anebo může být jistého zaměření (termorezistence…).

Z hlediska působení vnějších faktorů jsou dány nejpříznivější podmínky pro jejich přežívání obecně vzato kombinací nízkých teplot, nižší vlhkosti, nepřítomnosti toxických látek a naopak přítomnosti koloidních látek, které mají ochranný smysl. Vliv uvedených faktorů na mikroorganismus může být za určitých okolností pro přežívání příznivý. Překročí-li však určité hranice, může působit nepříznivě. Tímto se dostáváme též do oblasti dezinfekce především fyzikální (viz níže). Zatímco základní fyzikálně-chemické faktory ovlivňující přežívání mikrobů (teplota, vlhkost…) nelze od jejich podmínek přežití oddělit, a jako dezinfekční procesy se mohou projevit jen při extrémních hodnotách, chemická dezinfekce znamená vždy určitý záměr provedený za pomoci chemických látek, s nimiž mikroby nejsou obvykle ve styku.

·        Tak jako dynamika dezinfekčního procesu, podobně jako vlastní život mikroorganismů je pod vlivem vnějších i vnitřních faktorů, tak i samotný proces dezinfekce je ovlivňován celou řadou činitelů, ze kterých má rozhodující roli teplota a vlhkost.

Stoupající teplota, jako faktor urychlující chemické reakce, urychluje i průběh hynutí mikrobů v důsledku dezinfekčního zásahu, přičemž urychlení kolísá dle druhu prostředku i mikroba, případně dalších podmínek.

Jiný velice významný vztah v dynamice dezinfekce  je vyjádřen koncentračním koeficientem. Vzrůstající koncentrace prostředku zvyšuje účinnost, ovšem v odlišném stupni. U prostředků s vysokým koncentračním koeficientem znamenají již malé změny v koncentraci velké výkyvy v účinnosti. Pro praxi tedy platí, že je vhodnější užívat prostředky s nižším koncentračním koeficientem, poněvadž není nutné tolik zvyšovat koncentraci (a tím i nežádoucí toxické a jiné nežádoucí účinky prostředku), chceme-li vylepšit účinek dezinfekčního prostředku.

Přítomnost různých látek v prostředí taktéž ovlivňuje průběh dezinfekce, nejčastěji tím způsobem, že jako při normálním přežívání chrání buňku a zpomalují tak průběh dezinfekce. Mechanismy při tom mohou být různé. Některé dezinfekční prostředky mají tzv. koagulační účinek a tím může dojít ke zpomalení dynamiky dezinfekce i tímto mechanismem, protože většina patogenů je chráněna organickými látkami.

Z dalších vlivů je to pH, jež ovlivňuje fermentativní aktivitu mikrobů a tím ovlivňuje proces dezinfekce. Dále je to vliv povrchového napětí , jež (pokud je nízké) zvyšuje průběh difúze a osmózy a otevírá tak <bránu vstupu>. Existuje ještě celá řada dalších faktorů, které zasahují do průběhu dezinfekce jako antagonismus a synergismus  různých látek a prostředků, jejich rozpustnost, stimulační účinnost nebo problémy získané rezistencí mikrobů k dezinfekčním prostředkům, selektivní baktericidní účinek a vliv fyzikálně-chemických vlastností dezinfikovaných povrchů na dezinfekční proces atd.

·        Mechanismy, které se při aktivním usmrcování mikroorganismů uplatňují. Ve svém důsledku se jedná většinou o zásah chemické látky do fermentativního systému mikroorganismu. Bílkoviny fermentů obsahují celou řadu neakceschopných skupin, které ovlivňují jejich aktivitu. Chemická reakce s takovou skupinou může inaktivovat ferment. Typickými skupinami v bílkovinách fermentů jsou sulfhydrylové a aminové skupiny. Charakter takové reakce může pak být různý. Může se jednat o oxidaci, hydrolýzu atd.

            Posledním úsekem, jehož znalost, osvojení si a respektování je nezbytné pro stanovení odborné indikace dezinfekce, vychází ze znalostí samotných dezinfekčních prostředků a metod jejich aplikace. Není to oblast výlučně medicínská, ve své teoretické i praktické podobě vyžaduje znalosti chemické i technické.

            Nicméně některé aspekty patří nesporně do zájmové oblasti lékařských disciplín. Tyto otázky vyplynou nejlépe, vyjdeme-li z obecných požadavků na dezinfekční prostředek nebo metodu.

K dezinfekci se používají takové dezinfekční přípravky a postupy:

·        které nepoškozují dezinfikovaný materiál a nejsou toxické ani dráždivé.

·         Při práci s dezinfekčními prostředky se dodržují zásady ochrany zdraví a bezpečnosti práce.

·        Základním požadavkem je buď vysoká selektivní účinnost nebo naopak široké spektrum účinnosti

·        Prostředek by měl účinkovat i v nízkých koncentracích a při krátkých expozicích

·        Při volbě a aplikaci prostředků by se mělo dosáhnout minimální možné toxicity pro organismus

·        Měl by být bez nepříjemného zápachu a jiných podobných vlastností

·        Nelze opomenout ani čistě technické požadavky, jako jsou dobrá skladovatelnost, pokud možno žádné korozívní vlastnosti, celková dostupnost apod.

Ideální a univerzální prostředek neexistuje. Za vysokou mikrobicidnost platíme obvykle některými nevýhodami, nejčastěji toxicitou, případně agresivitou prostředku. Důkladná znalost dezinficiencií a metod jejich aplikace může mnohé nepříznivé projevit omezit či zcela eliminovat. 

            Fyzikální metody dezinfekce – jsou to metody, při kterých se mikroorganismy usmrtí fyzikálními postupy (var za atmosférického tlaku po dobu 30 min, var v přetlakových hrncích po dobu 20 min, v přístrojích při teplotě vyšší jak 90° nebo jiné metody, které nejsou pro Tattoo a Piercing studia vhodná – UV záření, žíhání,…).

            Chemické metody dezinfekce – jde o metody, při kterých se mikroorganismy usmrtí nebo se zastaví jejich růst chemickými dezinfekčními prostředky, používá se roztok, jenž může být využíván buď přímo k ponořování, omývání nebo k rozprašování.

            Chemicko-fyzikální metody dezinfekce – jedná se o prací, mycí a čistící stoje. Dezinfekce probíhá při teplotě do 60°C s přísadou chemického dezinfekčního prostředku (např.ultrazvukové čističky,…)

            Při užívání chemického prostředku dezinfekce se musí vycházet z požadavků pro použití při aplikacích v Tattoo a Piercing studií a to: účinnost přípravku, doba působení, toxicita a dráždivost pro lidi, stabilita, biologická odbouratelnost  případně jiné další požadavky.

Dezinfekce předmětů, ploch a pokožky se provádí: otřením (v dezinfekčním roztoku dostatečně smočeným hadrem, mopem,…), ponořením (do roztoku dané koncentrace po stanovenou dobu) a postřikem (v našem případě jen malých ploch, protože ve zdravotnických zařízených, to Tattoo a Piercing studia v podstatě jsou, se velké plochy postřikem nedezinfikují). Dezinfekční prostředky se musí střídat, aby se zabránilo vzniku rezistence mikrobů.

 V rámci prevence  šíření infekčních nákaz se nejčastěji dezinfikují : podlahy a stěny (dlaždice, keramika, PVC), nábytek, předměty ze skla, dřeva a kovu, umývadla, WC, textil a ruce personálu.

V rámci prevence profesionálních nákaz je nutné předměty kontaminované biologickým materiálem, zejména krví, nejdříve dezinfikovat přípravkem s virucidním působením a pak mechanicky očistit.

Mechanická očista – je to soubor postupů vedoucí k odstranění nečistot a tedy ke snížení počtu mikroorganismů na ošetřovaných površích. Používají se k ní postupy strojní (čistící stroje, ultrazvukové čističky,…) nebo se provádí ručně za použití co nejteplejší vody, kartáče a hadříku. Počet mikroorganismů lze takto snížit až o 70%.

Každý jedinec se může v dnešní době nakazit takřka 400 různými nákazami, z toho okolo 360 z nich je možno přenést nesterilní tetovací jehlou. Jako sterilní lze označit pouze takové předměty a látky, na kterých byly usmrceny všechny mikroorganismy. Současná sterilizační technika má společný základ v mnoha vědních oborech. Proto je nutno aplikovat poznatky bakteriologické i biologické, technickou fyziku, chemii atp. Přístroje, pomůcky a předměty určené ke sterilizaci a k před sterilizační přípravě (jejíž součástí jsou tj. dezinfekční procesy   – viz. výše) se musí používat v souladu se schváleným návodem. Alespoň základní znalosti těchto oborů mohou vést k úspěšnému provádění sterilizace. Protože i velmi dokonalý sterilizační přístroj může při špatné obsluze, pramenící z neznalosti, vykazovat nevyhovující výsledky.

Bakterie se dělí na několik druhů, jako např.: aerobní(které potřebují kyslík ke svému přežití) a anaerobní (ty nepotřebují kyslík k přežití) anebo také termostabilní (nelze je snadno zničit působením tepla) a termolabilní (teplem velice snadno zničitelné). Některé bakterie vytvářejí tzv. spory pro svoji reprodukci a ochranu. Spora je reprodukční buňka produkovaná rostlinami a některými prvky při nepohlavní reprodukci, ke které dochází u mnoha jednobuněčných živočichů a rostlin. Spory mají silné stěny, které je chrání před nepříznivými podmínkami (extrémní teplo apod.), a proto je obtížné je zničit. Proto vyžaduje jejich zničení delší působení tepla. A z tohoto důvodu je nutné všechny pomůcky a předměty, které přicházejí do styku s pokožkou sterilizovat.

Všechny použité nástroje a pomůcky (platí to také u nově zakoupených) se považují za kontaminované, proto je nutné je dekontaminovat a to buď v myčkách nebo ručně. V myčkách (neboli ultrazvukových čističkách) probíhá očista v kyselém, alkalickém nebo enzymatickém prostředku. Dezinfekce je provedena termicky při teplotě vyšší než 90°C po dobu 10 min nebo termochemicky s použitím předepsaného dezinfekčního prostředku při teplotě 60°C po dobu 20 minut. Ruční mytí nástrojů a pomůcek se provádí po jejich dezinfekci s virucidní účinností. Po před sterilizační přípravě se nástroje a pomůcky důkladně osuší, protože řádné osušení je důležitým předpokladem požadovaného účinku každého sterilizačního procesu.

Fyzikální sterilizace – tj. taková, kde se zničení všech mikroorganismů dosahuje působením tepla. Může to být horký vzduch, horká voda, vodní pára atp.

            Parní sterilizace – provádí se nasycenou vodní parou pod tlakem v tlakových přístrojích při daných parametrech jako je teplota, tlak a doba sterilizace. Je to velmi účinný a ekonomicky výhodný sterilizační postup. V parních sterilizátorech se dají sterilizovat předměty z kovu, skla, gumy, textilu aj.

            Přetlakové vodní vařiče – jsou určeny ke sterilizaci nebalených kovových předmětů k bezprostřednímu použití. Pracují při přetlaku 140 kPa po dobu 15 minut od dosažené teploty 125°C.

            Horkovzdušná sterilizace– se provádí v horkovzdušných sterilizátorech při parametrech např.: při dosažené teplotě 160°C po dobu 60 minut či 170°C po dobu 30 minut atd.

            Existují i jiné způsoby (jako např. radiační,chemická sterilizace, sterilizace plasmou,…), které však v našem oboru Tattoo a Piercing studiích nepoužíváme. Jsou určeny pro speciální odvětví průmyslové výroby.

            Největší současný význam v našem oboru mají sterilizační metody fyzikální. Vyrábějí se různé typy sterilizátorů s automatickým nebo poloautomatickým provozem, různým technickým vybavením a počtem sterilizačních jednotek. Většina studií používá vlastní přístroj v podobě parního sterilizátoru, ta zbývající využívají služeb tzv.centrální sterilizace, kde na zakázku provádějí sterilizaci v taktéž parním přístroji. Pokud studio používá vlastní sterilizátor, je tento přístroj alespoň jedenkrát ročně kontrolován na jeho funkčnost a účinnost pracovníky Okresních hygienických stanic.