BODY PAINTING,MAKE UP,TETOVÁNÍ

 

             Specificky „limitovanou“ malbu můžeme spatřovat v body paintingu, známému spíš svou expresivní polohou (Milan Knížák aj.), dekorativní polohu nabízí líčení - make up –jemný, roztíratelný krém, přírodní barvivo, prášek  na tváři příslušníka určité sociální skupiny (ať jde o etnikum, zaměstnání atd.)

              Zajímavou aplikací dekorativních vzorů (a nejen jich) je umění tetování. Zahrnuji jej do malířské šablony s vědomím volné souvislosti s malbou obecně uváděnou například v publikacích věnovaných výtvarnému umění. Jedná se techniku „malby“ historií stvrzenou a specifickou prostředky, s nimiž zachází.

             Jestliže pominu šablonovitost právě ve smyslu „omezenosti“ danými prostředky, nazývanou také jako charakteristický rukopis, projev, nabízí tetování zdokumentování téměř všech možných dekorativních vzorů, šablon.

             Tetování v sobě spojuje základní lidskou touhu zdobit své tělo s hledáním osobního image. Problematické je časově určit původ tohoto fenoménu. Jen velmi výjimečně byla zachována těla, respektive kůže pravěkých mrtvol. Dosud nejstarší zjištěné tetování bylo nalezeno na zmrzlém, 5300 let starém těle muže, který byl pohřben pod ledovcem v italských Alpách, těsně u rakouských hranic. Muž měl na svém těle padesát sedm tetování. Zajímavostí je výsledek výzkumu, který odhalil, že všechna tetování byla umístěna těsně u kloubů poškozených artritidou, což poukazuje mj. na léčebné účinky přisuzované tetování.[16]     

             Samotné tetování je prováděno technikou platnou pro určitá teritoria, tzn. v horách východního Altaje na jižní Sibiři se užívá kostěná jehlice a saze, na Borneu se tetuje jehlou (jehlami) upevněnou v kusu dřeva, do kterého se poklepává, v Evropě se užívá tetovací strojek a speciální pigmentové barvy. Tetování v průběhu času obohacuje své původní významy o nové: od ochrany svého nositele, odznaku příslušnosti, ztvárnění smrti, fantazie, legend a mýtů, portrétu po abstrakci nebo humor.

               Nejrozšířenějšími typy tetování, vycházejícími z dekorativních vzorů (šablon) různých struktur, jsou: keltské motivy, starobylé kmenové vzory, japonské magické  motivy atd. První zmínky o keltském tetování pocházejí od Římanů. Ti nazvali severobritské kmeny Pikty a Prytany, což znamená „pokrytí obrázky nebo pomalovaní“. Bohužel nebylo nalezeno žádné zachovalé a potetované keltské tělo.Dnešní keltská ornamentika tetování /obr./vychází z proplétaných „uzlů“, které jsou inspirovány výzdobou Evangeliáře z Kellsu (The Book of Kells) z opatství ve Skotsku a Irsku z období mezi 7.a 9.stoletím.[17]

        

       Slovo tribal – kmenový, zahrnuje tradiční tetování kmenů, národů, jako jsou Ibanové nebo Dajakové ze Sarawaku na Borneu, Havajané, Maorové a Samoané. Tetování je prováděno převážně v černé barvě. Kmenové tetování je založeno na opakování (šablonovitosti) základních vzorů – jedná se o spirály, tečky, linie, křivky./obr/.(Připomínám shodu principu např. s tvorbou vlysu tak, jak byla popsána). Výsledek je opět originální kombinací uvedeného. Díky své „jedinečnosti“ tak může být maorské lícní tetování, nazývané moko, stvrzením identity nebo sloužit jako podpis na listinách.(Moko má i další funkce:přírodní maskování, zastrašení nepřítele, upevnění sociální role, erotická přitažlivost).

                

      Ostrov Havaj je spojován se stylem geometrického vzoru – se šachovnicovým motivem a řadami trojúhelníků./obr./ “ Souměrné vzory jsou typické pro okrasné účely, nesouměrnost se zdá být jako ochranný nástroj.“[18]

             Tetování představuje propojení mnohých kmenů a národů s jejich předky a cílem dnešních potomků je znovu obnovovat tuto kontinuitu narušenou příchodem křesťanských misionářů nebo evropských kolonizátorů a emigrantů. Kmenové tetování přiblížil Evropě především Don Ed Hardy svou publikací Tatootime No 1:New Tribalism z roku 1982.[19]V Japonsku se tetování objevilo na konci 5.století před naším letopočtem jako zdobení pro magické účely a označování kriminálníků. Dnešní styl našel inspiraci v čínských dřevorytech ze 14.století, které ilustrovaly román o skupině zbojníků Suikoden (Příběhy jezerního břehu). Charakteristické pro japonské tetování kawa (řeka) jsou pásy nepotetované kůže prolínající se tetováním po celé jeho délce a tvořící zajímavý celek s liniemi lidského těla. Japonské vícebarevné tetování má ustálený výrazový „slovníček“(šablona) realistických motivů (drak, koi kapr, foo pes) doplněný pozadím opakujících se vzorů v široké škále šedivých odstínů (šablona v dekorativismu).

       Pro zajímavost, doplňuji formy dekoru, které jsou spjaty s lidským tělem:

§          malování hennou - výzdoba tradičními indickými          barvivy rostlinného původu s trvanlivostí několika   týdnů

§          permanentní make up - tetování s krátkou životností, asi jeden rok

§          body piercing – propíchnutí kůže s následnou aplikací šperku v místě vpichu[20]

§          unlimited body piercing – krátkodobý piercing , tzn. propichování a aplikace šperků na místech lidského těla, která mají tendenci šperk vytlačit, například svaly, kůže pokrývající klouby apod.

§          branding – vypalování jednoduchých ornamentů do lidské kůže

§          scarifing – branding nebo cutting s následnou aplikací popela do míst zákroku

§          cutting – jizvení řezáním kůže

             Většina uvedených metod zdobení lidského těla je prováděna domorodými rituálními technikami. Užívá se jednoduchých „kmenových“ ornamentů.

 

zdroj: www.umea.wz.cz/